Chcete dostávat informace o novém díle do zpráv? Přidejte si náš profil CARROUSEL POVÍDKA a dostávejte info hned, když se objeví nový díl... x))

https://www.facebook.com/profile.php?id=100003578337012

Březen 2012

Carrousel 28. díl

25. března 2012 v 12:18 Carrousel
Autor: Kitty & Amy


28. díl


"Edo?" zadíval se na svůj mobil a pokoušel se znovu vytočit jeho číslo. Jeho telefon však byl vypnutý.
"Super," šeptl si pro sebe chlapec s vínovými vlasy. Jeho telefon se právě vybil. Otočil se a rychlým krokem se vydal směrem, kterým přišel.
"Kampak, kampak chlapečku?" ozvalo se a z temné uličky vystoupily tři postavy.
Chlapec s vínovými vlasy mlčel a zrychlil svůj krok.
"Ale, řece bys nám nechtěl utéct," ozval se další hlas.
"Já, já musím domů," zamumlal Eda a rozeběhl se. Snažil se rozpoznat, kudy mohl přijít, aby se dostal buď domů, nebo k někomu ze svých přátel.
"Nám neutečeš," postavy za ním se také rozeběhly.
Edovi se v mysli začaly vybavovat všemožné obrazy, co všechno by se mu mohlo stát. Mohli by ho okrást, zabít, znásilnit. A při nejhorším všechno dohromady. Jeho nohy se mu strachem třásly, čímž se jeho běh zpomaloval.
"Mám ho," vykřikl jeden a chytl Edu za bundu.
"Pust mě," křikl chlapec, začal sebou škubat.
Ještě chviličku trvalo, než přiběhli zbylí dva chlapci.
"Super," usmál se nejvyšší a přestoupil před Edu. "Je škoda, že si kluk, popravdě jsme všichni tak nadržení… škoda, že nemáš píču," vydechl a hrubě pohladil Edovu po tváři.
"Popravdě? Nemyslím si, že je to až takový problém. Tys nikdy nešukal holku do zadku? Když bude klečet a budeme koukat na záda, možná ani nepoznáme rozdíl." Navrhl jiný kluk.
"Na tom něco bude," usmál se hlavní člen party. Začal si pozorněji prohlížet Edu. "Má takový, ženský rysy. Takže myslím, že nebude problém si představovat, že to je nějaká sexy holka." Kývl souhlasně.
"Můžu jít první? Chytil sem ho," usmál se nadšeně chlapec.
"Ale byl to můj nápad, že ho můžeme i tak vošukat, měl bych být první já," založil si ruce na hrudi.
"Držte huby kokoti, já sem tu šéf, já budu první," zavrčel nejvyšší z chlapců.
"Problém je, ale kde to udělat. Nechci, aby mi umrzlo péro," rozhlídl se kolem. Všude byl sníh.
"Tak ho vezmeme do toho odemčeného domu, určitě tam teď nikdo nebude." Navrhl jeden a pomalým krokem se rozešel ke zmiňovanému místu.
Eda celou cestu křičel, prosil a naříkal. Nechtěl, aby se ho dotýkali cizí chlapci. Nechtěl, aby ho znásilnili. Snažil se vycuknout a utéct, ale marně.
"Rozdělám oheň," zamručel jeden a sebral dřevo z rozbité poličky.
Atmosféra kolem byla teď o něco poklidnější. Dřevo příjemně praskalo a po zdech tančily odrazy plamínku ohně.
"Počkáme, až se trochu oteplí." Navrhl hlavní, začal chodit po místnosti a hledat něco čím by mohl Edu připoutat. Nechtěl riskovat, že by jim jejich společnost utekla.
"Ty vole, copak tu není žádný řetěz ani provaz?" zavrčel, když ani po pěti minutách nenašel nic.
"Na co?" zeptal se nechápavě chlapec z party.
"Tak jistota, aby nám naše hračička neutekla," ušklíbl se na Edu. "A šukat ho, když ho bude druhý držet, se mi moc nezamlouvá."
"Máš pravdu," kývl.
"Mám jí vždycky," zamručel a konečně našel něco, čím mohl Edu svázat.
"Ne, prosím, já nechci," šeptl vysíleně Eda.
"Mlč," sykl chlapec a začal mu svazovat kotníky k sobě. Poté mu ještě svázal zápěstí.
"Proč to děláte? Vždy´t… byste si mohli najít nějaký pěkný holky, chodit s nimi a spát s nimi pořád. Bylo by to tak super, nemyslíte? Copak nechcete stálý partnerky? Víte, že tím, když střídáte holky, můžete onemocnět? Nevíte, jestli sou nemocný, nevíte, jestli sem nemocný já. Copak chcete chytit nějakou nemoc a umřít brzy? Nemáte žádný plány do budoucnosti? Nechcete mít práci a pak rodinu? A Děti? Nech…"
"Zmlkni," zavrčel hlavní.
"Tady Markus už dítě má, malého kluka, a práci máme taky, krademe koleje, sou za to dobrý prachy. Ale nejhorší je to tahat, sou tak kurevsky těžký," rozpovídal se jeden.
"Kurva kreténe, zmlkni, ještě mu řekni naše přímení, a kde bydlíme, aby nás pak mohl v pohodě udat. Bože jsi tak blbej." Sykl nejvyšší. "Tak aby bylo jasno, do našeho života a plánů ti nic není." Dodal směrem k Edovi.
Stoupl si k jeho kalhotám a začal je rozepínat. "Doufám, že nejsi gay panic, nerad bych šukal nějakého uřvaného teplouše," zavrčel.
"Měli by ti za to ustřihnout péro," plivl mu do obličeje Eda. Netušil, kde se to v něm vzalo.
"Ty malá děvko," křikl na něj a silně ho udeřil do obličeje. "Za tohle tě tak vopíchám, že si nesedneš ještě rok," sykl. Stáhl chlapci kalhoty po kolena a prudce do něj strčil.
Edovo tělo dopadlo na tvrdou podlahu. Do jeho očí se začali drát slzy, bál se, že když bude fňukat, bude to pro něj ještě horší. Ale nemohl si pomoci.

Carrousel 27. díl

17. března 2012 v 18:11 Carrousel
Autor: Kitty & Amy


27. díl

"Dáte si ještě něco?" prolomila hrobové ticho, které panovalo v partě, slečna, která sbírala prázdné skleničky.
"Jo, dáme si, jednoho panáka vodky tady pro toho ubrečeného," zasmál se Gabriel, ukázal na chlapce s vínovými vlasy."Nebreč, čas nevrátíš."
"Gabriel má pravdu, hlavně neplakej, Edo," Andreas se mile usmál a pohladil svého přítele po tváři.
Eda jen kývl hlavou a utřel si slzy: "Omlouvám se, nechci kazit večer."
"Večer se teprve rozjíždí, pánové," houkl Chris s panákem vodky v ruce. "A když už jsme u té párty, zaslechl jsem slovo silvestrovská? Bude nějaká párty na Silvestra, Dami?" zeptal se černovlásek svého kamaráda.
Damian se zaculil: "To si piš, že bude, jako každý rok Johny pořádá celonoční párty ve vile jeho rodičů. Bude tam hodně lidí a taky mi říkal, že by byl rád, kdybychom tam přišli i my."
"No tak to je skvělý nápad," plácl se Chris do stehen. "Doufám, že půjdeme všichni, no ne?"
"J-já nevím, jestli půjdu, nemám moc rád, když je kolem mě hodně lidí, které ani neznám," sklopil oči Tien. "Edo, ty půjdeš?"
"Já? No, já bych šel rád, jak to tak slyším," usmál se Eda, ale po chvilce mu úsměv spadl. "No jo, ale co Andy? Nemůže jít přece na takovouhle párty, ještě by se mu něco stalo…"
"To je pravda,"souhlasil Gabriel. "Tam to vždycky žije."
Blonďák sklopil oči: "mě to nevadí, klidně běžte, já to přežiju."
"Ne, to nejde, Andy," Eda ho pohladil po ruce. "nenechám tě o Silvestru sedět doma." Eda to, co řekl, myslel upřímně, ale na druhou stranu, chtěl jít na takovou párty. Ještě nikdy na žádné velké nebyl.
"To se nějak ještě vyřeší, kluci," utěšoval je Damian. "Každopádně Johny mi řekl, že ještě pošle pozvánky, ale ta párty začíná prý už ve čtyři odpoledne."
"To už se tam půlka lidí bude válet v šest totálně na šrot," podotkl se smíchem Gabriel.
"Tak tady to máte," mladá servírka přetrhla jejich konverzaci a položila na stůl velkého panáka vodky.
"Děkujeme," usmál se na ní Gabriel a propaloval dívku pohledem. Ta se jen uculila a šla opět roznášet pití.
"Ty ji teda žereš," usmál se Chris a založil ruce na prsou. "Nevím, co na ní vidíš."
"Tomu ty nemůžeš rozumět, bukvičko," zasmál se Gabriel a dál servírku pozoroval.
"To si přehnal," Chris dupl svému bratrovi pod stolem na nohu.
"Je to pravda, vždyť se na ní podívej, ten zadek a prsa, dokonalý."
"Mě se to teda vůbec nelíbí," podotkl Andreas a se smíchem dodal: "Eda má mnohem lepší prsa než ona."
Všichni chlapci se zasmáli a Eda lehce zčervenal: "No tak to jsem vážně rád."
"Jdeš do ní?" Zeptal se černovlásek svého bratra.
"Jo asi jo, ale až tu ty nebudeš, protože jak tě znám, určitě bys mi pokazil plány."
"Já už asi půjdu," ozval se Damian. "Je celkem pozdě a zítra s rodiči jedeme pryč, tak abych byl čilý." Hned jak to dořekl, tak se zvedl. "Tak se tu mějte krásně, ještě si užijte večer, a kdybychom se neviděli dřív, tak se určitě uvidíme na té párty. Já doufám, že tam budete určitě všichni, i ty, Tiene." Damian obdaroval modrovláska vlídným úsměvem.
"Já … pokusím se, dobře? Jestli tam půjde Eda, tak se tam asi objevím, ale možná jen na chvilku."
"Tak dobře, alespoň na chvilku…tak se mějte kluci," Damian mávl svým přátelům na pozdrav a oni mu ho vlídně oplatili.
"Nejsi už unavený?" podíval se Eda na svého blonďatého přítele.
"Ne, je mi dobře, neboj se. A ty? Chtěl jsi už jít domů?"
"Mě začíná bolet trošku hlava, asi bych se měl stavit u sebe doma, jestli ti to nebude vadit. Ale ještě předtím ti pomůžu dostat se domů, to se neboj." Usmál se na svého přítele Eda.
"Budete potřebovat zase pomoc?" zeptal se se zájmem Chris.
Oba chlapci na něj upřeli pohled. Nebyli si jistí, hlavně Andreas, jestli je vhodné, aby jim zrovna Chris pomáhal.
"No tak kluci, je to za námi ne, malá hádka, usmíření, alkohol… a vše je ok, ne?" usmál se s nadějí černovlasý chlapec.
"Chrisi, popravdě si nemyslím, že je vše ok. Je to divný a moc čerstvý, bylo by lepší, kdyby nám pomohl někdo jiný," odpověděl tiše Andreas.
Netrvalo dlouho a tři chlapci stáli před dveřmi Andreasova bytu.
"Tak dobrou noc," rozloučil se Gabriel, který Edovi pomáhal dopravit blonďáka domů a odešel.
"Taky už půjdu, musím ještě popřát rodině hezký Vánoce a dát jim dárky," usmál se Eda a políbil svého přítele do vlasů.
"Edo, vážně mezi tebou a Chrisem nic není?" zašeptal.
"Ne," sklopil hlavu chlapec, nelíbilo se mu Andymu lhát. "Tak dobrou noc, miluju tě."
Eda celou cestu přemýšlel jak danou situaci vyřešit. Najednou netušil co dělat. Jeho původní plán bylo dostat se do party, dostat se ke Chrisovi, ale teprve teď si uvědomoval, jakou kravinu udělal a jak hodně se to zkomplikovalo.
Tolik se zabral do svých myšlenek, že si ani neuvědomil, že se ocitl v neznámé čtvrti Berlína.
Okolní domy byly staré, omítky opadané, nikde se nesvítilo.
Roztřeseně vytáhl mobil z kapsy.
"Ahoj Chrisi, neruším?" zašeptal.
"Ne, copak se děje?" slyšel těžké vydechnutí.
"Já se ztratil. Šel sem domů a nějak sem… asi zahnul špatně."
"Ok co vidíš?" zeptal se vystrašeně Chris, věděl, že v Berlíně není v noci bezpečno a vůbec ne pro chlapce jako byl Eda.
"Starý domy a… tmu" pípl.
"Edo, to mi moc nepomůže, nepoznám kde si, když řekneš, že tam sou starý domy… Vidíš něco …" nestačil ani dopovědět svou otázku, spojení jejich telefonů se přerušilo.

Carrousel 26. díl

10. března 2012 v 12:27 Carrousel
Autor: Kitty & Amy


26. díl


Celou místnost rázem naplnilo ticho.
Nikdo nebyl schopný slova, nikdo netušil, že by někdy tohle mohl slyšet.
V Andreasově mysli nastal zmatek. Snažil se vybavit nějaké další podezřelé momenty, kdy se k sobě Chris i Eda chovali zvláštně.
"Byl bys toho schopný?" zeptal se po chvíli, popravdě ani odpověď znát nechtěl. Příliš se bál, že by Chrisova slova mohla být skutečností.
Měl strach zjistit pravdu, avšak nevědění ho sžíralo.
"Kluci jsou Vánoce, nechcete nechat tuhle konverzaci na jindy? Co si dát dárky a povídat si třeba… jak jsme dnešní den prožili a co všechno jsme dostali?" navrhl nesměle Damian.
"Třeba já jsem dostal knížky, boty, mikinu a čepici Twillight … jo a samozřejmě plakáty v životní velikosti Edwarda a Belly." Uculil se.
"Pane bože, ty jsi opravdu maniak s tím Stmíváním, to budeš nosit normálně po ulici čepici, mikinu a boty s upírem?" Dloubl si do svého kamaráda Gabriel.
"Kdybys je viděl, tak bys je chtěl určitě taky," zasmál se Damian a pokračoval ve svém vyprávění ze Štědrého večera: "no, potom mi ty dárky trochu zkazila babička, která mi přivezla úplně nemožný svetr. Je celý růžový a na sobě má nakreslené slony nebo co to má být."
"Chci vědět pravdu," skočil mu z ničeho nic do řeči Andreas. Tvářil se až příliš vážně a debatovat o tom, jak dnešní den prožil možná s někým, kdo mu celou dobu lhal, opravdu nechtěl.
"Víte co? Tak si to vy tři jděte vyříkat jinam, jste tak sobečtí, chápu, že je to vážný téma, ale jsou Vánoce a vypadá to, že je chcete mermomocí zkazit a pohádat se." Štěkl Damian se složenýma rukama na prsou. Sám netušil, kde se v něm jeho odhodlání zvýšit hlas na své přátele vzalo.
"Není co řešit," vložil se do toho Eda a lehce pohladil Andrease po ramenu.
Nejedny oči na něj upřely pohled.
"Miluju tě Andy," šeptl, doufal, že podezření svého přítele těmito slovy utlumí.
"Já tebe taky," zašeptal blonďák, jeho pochyby o Edově lásce najednou zmizely.
Slova, která vyšli z Edových úst, Chrisovi ubližovala, ale nemohl odejít, věděl, že by tím způsobil další komplikace a nejspíš vyvolal další hádku.
"A co ty, Tiene, povyprávěj nám taky, ty tu sedíš tak tiše. Co jsi dostal k Vánocům?" Usmál se na modrovláska Damian.
"Já?" pousmál se hubený chlapec. "Já jsem dostal tuhle mikinu," ukázal hrdě prstem na svoji hruď, kde měl logo Beethovena. "No a parádně jsem si večer užil, byl jsem se podívat na náměstí na vánočních trhách a potom jsem šel do kina, dávali super dokument o Vesmíru. Eda ví, jak Vesmír miluju, přijde mi strašně moc tajemný, neprozkoumaný. Škoda, že nemůžu být kosmonaut." Zasmál se modrovlásek a skousl si zasněně ret.
"No to by to dopadlo," prohlásil se smíchem Eda. "To by byl konec světa ještě dřív než v prosinci."
"No dovol, já bych naši planetu chránil," zasmál se Tien.
"Takže sis to prostě taky hezky užil, co?" Ozval se s úsměvem na tváři Gabriel.
"To si piš, akorát v tom kině jsme byli jako jediná rodina, asi se nikdo nechtěl dívat o Štědrý den na vesmírná tělesa" usmál se mile modrovlásek.
"Tak to se máte, já jsem byl celý den doma, vařil jsem s matkou večeři, ale byla to katastrofa, takže jsme jako každej jinej den, skončili v mekáči," zabručel Chris. Byl naštvaný ještě teď, že nemohl trávit Štědrý večer s Edou.
"Nestěžuj si," dloubl si do svého bratra Gabriel. "Já Vánoce upřímně nesnášim, tak jsem šel do parku, snažil se napsat nějaký texty a potom jsem šel s Jikutakashim na koncert a do restaurace, kterou jeho rodiče vlastní."
"Jiku..co?" Zeptal se Tien nechápavě.
"To je můj kamarád. Pochází z Číny,"usmál se Gabriel. "Je to super kluk."
"No, taky jsi s námi mohl být doma," zamračil se Chris.
"S vámi? Promiň, ale to nešlo. Hned jak jsem vstal, tak máma už se hádala s Chrisem kvůli večeři. Ona neumí vařit, takže chtěla jít do Mekáče, ale tady pán na ní vyjel, že by mohl alespoň jednou zkusit uvařit, když jsou ty Vánoce." Vyprávěl Gabriel se smíchem a všichni okolo se bavili.
"No, taky jsi to nemusel říkat," zavrčel na něj Chris, přišlo mu to až příliš osobní.
Jediný Nikolaj seděl smutně a upíjel pití. Chris do něj strčil: "a co ty, taky sis to užil?"
"No jasný," houkl Nikolaj. "Ráno se matka s otcem hádali, otec potom naštvaně odešel, tak jsem myslel, že budu aspoň s mámou, ale s tou jsem se pohádal taky, protože nejevila žádný zájem o to semnou strávit Štědrý den, takže jsem odešel na trhy, tam mě to moc nebavilo, a tak jsem zašel k Robertovi, který už byl jako vždycky připitý i ráno."
"Jo to je ten Robert," prohlásil chytře Chris a zasmál se. "Takže to jsi měl asi veselý den, co?"
"To mi povídej, umíš si představit, co jsme dělali," zasmál se Nikolaj.
"Je mi to jasný, prošukali jste celý den," smál se Chris.
"Nemusíš to tady takhle rozhlašovat," Nikolaj na něj koukl s lehkým úsměvem na tváři. Navenek se sice usmíval, ale v jádru byl hodně smutný. Vlastně nedostal žádný dárek, ani mu nikdo nepopřál hezké Vánoce. Když odcházel od Roberta, jeho kamarád už byl opilý úplně, a tak byl Nikolaj rád, že alespoň teď může být na Vánoce se svými přáteli.
"Neví někdo jak je na tom Sam?" zašeptal tiše Damian, jakoby se bál jeho jméno vyslovit.
"Ne a je mi to jedno," procedil skrz zuby Andy.
"Neměl mít na Edu kecy, může si za to sám," dodal.
"Jo to sice, jo, neměl se do něj navážet, ale, jsme přátelé tak dlouho, je mi to líto. Možná, kdybychom udělali nějakou Silvestrovskou párty, pozvali Sama a nějak je s Edou spřátelili? Vždyť i Chris ho zezačátku neměl rád a teď jsou přátelé," pokračoval Damian.
"Damiane, nemyslím si, že je dobrý nápad zvát Sama na párty, určitě by to byla katastrofa, opil by se a ještě by mohl Edovi ublížit a to nedovolím," zadíval se na něj blonďák a stáhl si Edu do svého klína.
"Andy, abych ti neublížil," strachoval se jeho přítel.
"Lásko, necítím nohy, necítím ani jak lehký si," zašeptal mu do ucha.
"Mrzí mě to," sklopil oči Eda.
"Není to tvoje vina,"
"Kdybych… kdybych do tebe…"
"Edo, neměl sem říct to co sem řek, bylo to ode mě opravdu hloupý, zachoval sem se, jako naprostý idiot, nevím, co to do mě vjelo… asi mě naštvalo, že si viděl můj deník, ale… opravdu bylo ode mě hnusný na tebe křičet, že to s Chrisem bylo hezčí, není to tak. S tebou to bylo o moc krásnější. A strašně moc děkuju, že jsem měl tu čest být tvůj první" šeptal mu blonďák tiše do ucha.
Edovi opět začali stékat slzy po tvářích. Bylo mu líto všeho, co se stalo.
"Neplakej," zašeptal Andreas a začal mu opatrně stírat slzy.
"Je mi to tak líto," vzlykal Eda. Jeho vzlyky upoutali pozornost ostatních chlapců z party. Všichni na ně upírali pohledy, ale nikdo se opět neodvážil promluvit.

Carrousel 25. díl

6. března 2012 v 18:30 Carrousel
Autor: Kitty & Amy


25. díl


"Andy? Jsi v pořádku?" zajímali se chlapci, když za celou dobu Andy nepromluvil.
"Uh?" zatřepal hlavou blonďák a zadíval se na své přátele. "Kde je… Chris?"
"Odešel za Edou na záchod, si v přádku? O doby co jste přijeli, si ještě nic neřekl." Zašeptal Damian.
"Nedostal si dárek, co si chtěl?" přidal se Nikolaj a usrkl svého Baileys.
"Cože? Šel za ním na záchod?" vyštěkl Andreas, úplně v něm píchlo.
"Zlato jak ti je?" zajímal se Chris opřený o kabinku záchodu, "pust mě dovnitř prosím."
"Ne," zněla jednoduchá odpověď.
"Dneska jsem na tebe myslel. Skoro celý den, potřebuju tě políbit… no tak, otevři," žadonil.
"Chrisi, neulehčuješ mi to," zašeptal tiše Eda.
"Otevři miláčku," zněli poslední slova, než zámek na dveřích konečně cvakl a černovlasý chlapec zalezl k Edovi do kabinky.
"Vypadám strašně," pípl Eda, nesnažil se namalovat, protože z jeho očí stále tekly slzy.
"To není pravda, sluší ti to," usmál se povzbudivě Chris a objal svého společníka.
"Už jsem nemohl, neměl sem sílu ho tlačit v tom sněhu a… byl sem zmrzlý," zašeptal Eda.
"Já vím, omlouvám se, mělo mi to dojít a měl sem pro vás přijít." Kývl černovlásek.
"Ne Chrisi, o to nejde… jde o to, že sem k ničemu. Vždyť, tohle nejde, já nevím, co bude. Nevím, co si myslí Andy, ale… až skončí zima, tak budu muset odjet. Nebudu tu moct zůstat a být s ním a už vůbec bych s ním nemohl být celý život, protože ho ani nedokážu odnést do vany." Rozvzlykal se. "Zničil sem mu život a ani mu nemůžu nijak pomoct."
Chris chvíli mlčel, těchto slov se bál celou dobu, měl strach z toho, až Eda vysloví, že bude muset odjet. "A to nemůžeš zůstat ani semnou? Milujeme se, Edo. Nemůžeš prostě odjet."
"Chrisi, chtěl bych s tebou zůstat, ale… není to fér vůči Andymu, nemůžu ho opustit a být s tebou."
"Víš co, promluvíme si o tom jindy, ne tady na záchodech, ano?" šeptl Chris.
"Není o čem mluvit Chrisi, omlouvám se." Zamumlal chlapec s vínovými vlasy a vyšel z kabinky. Omyl si ubrečené oči a nakreslil jemnou konturu kolem svých očí. Potom opustil toalety.
Chris ještě chvíli stál nehybně v kabince, neustále si přehrával Edova slova: tak budu muset odjet, nemůžu ho opustit a být s tebou, není o čem mluvit…
Bylo mu z toho špatně, nechtěl se smířit s tím, že by o hubeného, vínovovlasého chlapce přišel. Miloval ho a byl ochotný o něj bojovat.
"Tady jsi," zašeptal Andreas, když se před ním objevil jeho přítel.
"Byl sem se upravit," šeptl nazpět Eda. "Co si dáš za pití, lásko?"
"Dal bych si vodku," pousmál se blonďák.
"Andy nevím, jestli je dobrý aby si pil alkohol. Mohl bych ti třeba koupit coca colu nebo fantu," usmál se Eda povzbudivě.
"Chci vodku," stál si za svým Andreas.
"Tak mu jí kup, jedna mu neuškodí," zadíval se na něj Chris, když se konečně vrátil.
Andy ho pouze probodl pohledem.
"Tak co jste dostali?" vypískl nadšeně Damian, tak moc se chtěl pochlubit svými dárky, a když nikdo nezačal, chopil se tématu on. "A jak jste trávili Vánoce?"
"Dostal sem od Andyho nádherný srdíčko," usmál se vesele Eda a nadšeně odhrnoval výstřih, aby byl zmiňovaný dárek vidět.
Chrisem hned projela vlna vzteku, ten dárek byl jeho nápad. Tolik si přál, aby Eda nosil srdíčko na krku od něj.
"A já dostal polštářek, voní Edovou vůni, bude se mi krásně spát," zasmál se blonďák a láskyplně stiskl Edovu ruku.
"Edo, dostal si i dárek ode mě. Copak se ti nelíbil?" Namítl Chris se založenýma rukama na prsou. Cítil se uraženě.
"Od Chrise sem dostal krásný šátek." Zadíval se černovláskovi do očí.
"Ok, může mi to někdo vysvětlit? Protože to nějak přestávám chápat… Co se mezi vámi děje?" zajímal se Andreas, přišlo mu jejich chování až moc podezřelé.
"Co by se dělo?" zadíval se na něj Eda s otazníky v očích.
"Taky netuším, o čem to mluvíš," kývl Chris na souhlas.
"Víte co bylo divný? Jak když tu ještě nebyl Andy s Edou, jak Chris řek, že tu Eda ještě není, nemluvil o Andym, ale jen o Edovi." Poznamenal Nikolaj.
"Asi se sblížili, když byli stanovat," snažil se Chrise bránit Gabriel, i když i jemu to přišlo zvláštní.
"Koupil si mu šátek za 100 euro, tohle mi přijde trochu přehnaný, nemyslíš? A vůbec co si koupil ostatním? Určitě ne nic za tolik peněz," zavrčel Andreas.
"Za 100 euro?" vyjekl Eda, jeho oči se značně rozšířily.
"Prostě se mi ten šátek líbil, úplně k Edovi pasoval," zavrčel, na Edovu otázku nereagoval.
"Chrisi prostě mi tu něco nesedí, nechápu, proč si za něj utrácel tolik peněz, když si ho neměl rád a teď je vše divný, najednou si k němu běžel a zajímal ses jak mu je," namítl blonďák.
"Tím chceš říct co? Že máš pocit, že ti šukám přítele?"

Carrousel 24. díl

5. března 2012 v 14:18 Carrousel
Po dlouhé době nový díl.
Pokud bude větší ohlas, mohli by být každý týden dva díly. Pokud menší jeden díl týdně.
Autor: Kitty & Amy



24. díl

Jako první do klubu dorazil Tien, když se rozhlédl a nikoho z party neviděl, jeho mysl začaly okupovat špatné myšlenky, nejprve jestli vešel do správného klubu, potom, jestli si z něj kluci neudělali legraci a nedali mu špatnou adresu, jestli se mu neschovali a teď se nesmějí, jak tu stojí sám v neznámém podniku.
"Ahoj," ozvalo se mu za zády "jsi tu první? Myslel jsem, že tu už skoro všichni budou," zamručel Nikolaj.
"Sem rád, že si přišel, začínal jsem mít strach, že jste mě poslali jinam," šeptl modrovlasý chlapec.
"Nejsme tak zlí, jak si myslíš," bránil se chlapec.
"Omlouvám se," kývl Tien a očima propaloval dveře, cítil se zvláštně. Modlil se, aby už dorazil Eda.
Venku před barem se střetnul Chris se svým bratrem. Ještě chvíli si povídali pod přístřeškem, než konečně vešli dovnitř.
"Čau," zamručel Gabriel a hned po pozdravu přátel se vydal k baru pro pivo.
"Máš novou mikinu jo?" zadíval se Chris na Tiena.
Chlapec pouze nesměle kývl.
"Dáte si něco?" křikl Gabriel od pultu.
"Whiskey," kývl Chris.
"Já si dám Baileys" olízl se mlsně Nikolaj.
"A ty?" zeptal se po chvíli blonďák, když mu Tien neodpověděl.
"Nic děkuji," usmál se slušně a nervózně si poupravil mikinu.
"Ok tak ještě jednu coca colu," zašeptal na pohlednou barmanku. Nechtěl Tienovi hned kupovat alkohol a byl si jistý, že nějaké pití jistě chce.
Vše zaplatil a odnesl nápoje svým přátelům.
"Já sem… já nic," zašeptal modrovlásek.
"Nemáš rád coca colu? Chceš koupit něco jiného? Když si nic neřekl, tak sem vybral něco, co pijí všichni,"
"Ne já jen… nechtěl, abys za mě utrácel." Zašeptal se sklopenou hlavou Tien.
"Maličkost," mávl rukou Gabriel a napil se svého piva.
"Ahoj kluci," ozval se udýchaný Damian "omlouvám se, že jdu pozdě… ztratil jsem pojem o čase." Posadil se k jejich stolu.
"V pohodě, stejně tu ještě není Eda." Zamručel Chris. I když nic zvláštního na tom nebylo, všichni kluci upřeli pohled na černovlasého chlapce. Nikdo nechápal, proč jmenoval zrovna Edu a ne svého nejlepšího přítele Andrease.

"Už tam skoro budeme," šeptl povzbudivě Andy.
Bylo mu líto, jak se Eda snažil zápasit s vozíčkem na sněhu. Neustále to klouzalo a Edovi postupně docházely síly.
"Anebo mě tu nech a dojdi do klubu třeba pro Chrise." Navrhl po chvíli Andy.
"Zbláznil ses? Rozhodně tě tu nenechám samotného, ještě by tě zasypal sníh a už bychom tě nenašli." Šeptl Eda a dál tlačil kolečkové křeslo, mluvil tiše, nechtěl, aby jeho přítel poznal, že mu po tvářích stékají slzy.
Neměl už skoro sílu, jeho prsty byli zmrzlé a křeslo mu přišlo čím dál více těžší.
Eda opět silně zatlačil do křesla, avšak si nevšiml náledí pod jeho nohy a spadl na zem.
Tiše vzlykl, pěstičkami bouchl do napadaného sněhu.
"Edo… Edo si v pořádku?" otáčel hlavu blonďák, aby viděl na svého partnera.
"J.. jo," zalhal Eda, ale stále seděl na zemi. Neměl sílu vstát.

"Půjdu se po nich podívat," šeptl Tien.
"Ne, půjdu já," vyštěkl pohotově Chris, sebral si svojí bundu a rozešel se ven.
"Kurva," vydechl tiše a protřel si dlaně, svižným krokem se vydal cestou, která vedla směr Andyho dům.
Netrvalo dlouho a v jeho zorném poli zahlédl pouze vozíček s Andym.
"Andy?!" křikl a rozeběhl se ke svému kamarádovi. "Kde je Eda?" křičel z dálky, aby ho jeho kamarád slyšel.
Když doběhl k vozíčku, zarazil se. Teprve teď si všiml postavy schoulené za křeslem.
"Edo?" šeptl tiše, klekl si k němu a dlaněmi chytl jeho ubrečené tváře.
"Co se stalo?" šeptl měkce.
"Už nemůžu," vzlykl Eda, schoulil se do Chrisovy náruče.
"Ššš už je dobře, neplakej," zašeptal mu do vlasů a vtiskl mu tam letmý polibek. "Pojď, vstaneme a půjdeme do baru, vezmu Andyho." Pomalu se odsunul, pomohl Edovi postavit se a chytil rukojeti kolečkového křesla.
Pomalým krokem dojeli až k baru.
"Jestli chceš tak jdi na záchod se upravit. Omluvím tě u ostatních," pousmál se Chris a pomalu vjel dovnitř. Zajel s Andym až k jejich stolu.
"Ahoj Andy,"
"Kde je Eda?"
"Jak to, že jste se tak opozdili?"
Na Andyho se začali hrnout otázky od všech přítomných chlapců z party.
"Eda šel na záchod," odpověděl pohotově Chris. "A zpozdili se, protože není lehký tlačit vozíček v tom sněhu, i pro mě to bylo celkem těžký, a co teprve pro Edu, vždyť je tak kurevsky hubenej," zasmál se k uvolnění situace Chris.
"To je fakt, nedošlo nám to," zasmáli se chlapci.
Pouze Andy mlčel, přišlo mu to všechno celé divné. To jak Chris přispěchal na pomoc, jak si klekl k Edovi. Dál nic neviděl, jeho stav mu nedovoloval možnost otočit se a vidět co se dělo za jeho zády. Avšak tušil něco špatného. Něco co mu nahánělo husí kůži.