Chcete dostávat informace o novém díle do zpráv? Přidejte si náš profil CARROUSEL POVÍDKA a dostávejte info hned, když se objeví nový díl... x))

https://www.facebook.com/profile.php?id=100003578337012

Carrousel 23. díl - Tien

24. prosince 2011 v 10:23 |  Carrousel

Tien Kowalewicz

24.12.2011
Tien se nemohl dočkat, až se probudí. Na Vánoce se vždy těšil. Sice nedostával moc dárků, ale tento den se všichni v jeho rodině chovali hezky. Byl to už zvyk.
Když konečně otevřel oči, bylo půl sedmé. Vyskočil z postele a natáhl si své tepláky, které na něm díky jeho hubené postavě vysely.
Líným krokem se přesunul do koupelny a vyčistil zuby. Podíval se na sebe do zrcadla a po dlouhé době se na sebe usmál. Byl šťastný.
"Dobré ráno," vešel do kuchyně.
"Dobré." Ozvalo se od stolu.
"Dáš si tousty?" zářivý úsměv Tienovy matky vypadal až kýčovitě.
"Rád," kývl modrovlasý chlapec a zasedl naproti svému otci.
Sestry Jane a Maria se za něj záhadně podívaly a stejnohlasně pronesly: "Nemáš nějak více pupínků na obličeji?"
Bylo u nich normální, že se do Tiena věčně naváželi, a tím jak byli dvojčata, měli často stejné nápady, které vypouštěli z úst dvojhlasně.
"Dost," sykl otec. I on by si ve všední den do Tiena rýpnul, ale byli Vánoce a on nechtěl rušit jejich tradici.
"Jak ses vyspal?" zeptala se máma a dala před Tiena talíř plný toustů s marmeládou.
"Výborně, nemohl jsem dospat. Tolik jsem se na dnešek těšil. Miluju Vánoční den a tu atmosféru co tu panuje… Mohlo by to být častěji." Usmál se Tien, ale na jeho slova nikdo neodpověděl.
Všichni se opět dali do jídla a místností se rozléhalo hrobové ticho.
"Co dnes podnikneme?" zeptala se nakonec Jane, mazala si jahodovou marmeládu na svůj toust, očima šlehala po všech přítomných.
"Chtěla bys něco určitého ségra?" otázala se Maria s otazníky v očích. Obě měly na mysli to samé, ale už tak děsili svým spojením okolní svět, že často předstíraly, že neví co má ta druhá na mysli.
"Ráda bych šla sbalit nějaký hezký kluky, jsou tu prý super Vánoční trhy, kde bude určit plno fešáků." Mrkla na svou sestru Jane.
"Já bych šel raději do kina, četl jsem, že dávají nový film o vesmíru. Rád bych tam zašel." Zašeptal Tien.
"A co tahle dojít na trhy, potom se stavit v kině, dárky a nakonec dojít do kostela na Vánoční mši?" usmála se kompromisně jejich matka.
"To zní báječně," kývl otec, spořádal všechny tousty, které měl na talíři.
Kdy nakonec dojedli všichni, oblíkli se a společně se vydali do víru velkoměsta. I když byli Vánoce, ulice Berlína byli zaplněné lidmi. Někteří se jen tak procházeli, jiní na poslední chvíli sháněli dárky pro své nejbližší a někteří tu byli jako turisté, kteří se rozhodli strávit Vánoce v hlavním městě Německa.

"Koukej na něj," ukazovala Marie své sestře kluka, který stál u stánku se šperky.
"Mmmh vypadá hezky, jdeme si něco koupit?" usmála se Jane a už už se hnala ke stánku s hezkým klukem.
"Jak malý," zamumlal Tien. Přišlo mu dětinské jít si kupovat věci jen proto, že mohl mluvit pár vteřin s prodavačem.
"Tobě se tu nikdo nelíbí?" otázala se matka.
"Nejsem na tohle." Zamumlal Tien, štíhlé ruce strčil do kapes a s hlavou skloněnou se vydal davem.
"Tiene, pak jdeme s tebou do kina. Taky by si mohl alespoň chvíli předstírat, že tě tohle zajímá." Zavrčel tiše otec.
"Omlouvám se, jdu si koupit svařené víno," šeptl chlapec s modrými vlasy a zamířil ke stánku. Poctivě si vystál frontu a poté se vrátil s kelímkem svařáku ke své rodině.
"Krásná srdíčka," usmívala se matka na přívěšky, které si dcery koupily.
Uběhly další dvě hodiny a celá rodina se ocitla u kasy kina. Otec galantně koupil lístky a všichni se usadili do měkkých sedaček a čekali na začátek filmu.
Nikoho kromě Tiena nezajímaly filmy o vesmíru, ale byli Vánoce.
"Vesmír či kosmos je označení pro celek prostoru a hmotu a energii v něm. Obsahuje veškerou fyzickou hmotu a energii, planety, hvězdy, galaxie, mezigalaktický prostor a další…" rozlehly se první slova začínajícího filmu.
V sále bylo jen osm lidí. Tien, jeho dvě sestry, tři nevlastní bratři Jáchym, Maxmilián, Filip a rodiče.
Pouze jedna rodina.
Když film skončil, ze sálu se netrpělivě vyřítil Max. "Oh bože, to byl zase nápad. Horší kecy jsem neslyšel. Je možné si představit oddělené časoprostory, každý existující sám o sobě… panebože koho to zajímá…" mumlal.
"Mě," ozval se za jeho zády Tien. "Je to poučné. Né jako nějací pokémoni a ostatní blbosti který sleduješ."
"Náhodou pokémony si do pusy neber," sykl Filip.
"Klid hoši, nehádejte se," zavelel otec a pomalým krokem se rozešel domů.
Bylo něco kolem šesté hodiny večerní, kdy celá Tienova rodina opět zasedla ke stolu, aby si vychutnali štědrovečerní jídlo a poté si rozbalili pár dárků, které se nacházely pod jejich stromečkem.
"Dobrou chuť," popřáli si vzájemně a pustili se do kapra s bramborovým salátem.
Celou dobu nikdo nemluvil, místností se jen linulo mlaskání a cvakání příborů. Občas si někdo hlasitě odříhl.
Většinou to byl otec s nevlastními bratry Tiena.
"A jdeme rozbalovat," zasmály se dvojčata a rozeběhli se ke stromečku. Radostně začali rozdávat dárky.
"Pro tebe," usmála se mile Marie a podala své matce pečlivě zabalený dárek. "Společně jsme ho s Jane vybírali, snad budeš mít radost." Culila se.
I Tien dostal jeden dárek, maminka mu koupila novou teplou mikinu s potiskem Ludwiga van Beethovena, kterou si hned oblíkl, a když odbylo půl desáté, vydal se do baru, kde se měl sejít s ostatními kluky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elis Warner Elis Warner | 27. prosince 2011 v 13:03 | Reagovat

Ach, mě je ho tak líto..Doufám, holky, že mu připravíte nějaké vánoční překvapení..;) :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama