Chcete dostávat informace o novém díle do zpráv? Přidejte si náš profil CARROUSEL POVÍDKA a dostávejte info hned, když se objeví nový díl... x))

https://www.facebook.com/profile.php?id=100003578337012

Carrousel 23. díl - Gabriel

24. prosince 2011 v 21:40 |  Carrousel

Gabriel Ulmann

24.12.2011
Gabriel nebyl zrovna vánoční typ člověka. Nikdy tyto svátky moc nemusel a tak tomu bylo i tento rok.
Když se vyhrabal s postele, osprchoval se, vlasy si nalakoval do sexy rozcuchu, oblík si své roztrhané kalhoty, tričko s oblíbenou kapelou Sex pistols.
Zásadně nesnídal. Neměl to ve zvyku již od střední školy. Měl jídlo rád, jen ne ráno.
Vzal si několik papírů s tužkou a vydal se ven. V tento den ho napadalo spoustu rýmů a slok na jejich nové písničky, nezahálel, posadil se na lavičku pod přístřeškem v parku a svou tužkou opatrně přejížděl po papíru. Nedokázal se rozhodnout jak začít.

"Ahoj," ozvalo se po chvíli. Když Gabriel zvedl oči, uviděl svého přítele s mírně nažloutlou kůží.
"Čus Jikutakashi, co tu děláš?" pozdvihl obočí Chris, oči upíral na svého čínského kamaráda. V překladu jeho jméno znělo Gelar, ale každý kdo ho znal, mu říkal normálně Jikutakashi…
"Jdu se projít. Tento rok jsme s rodinou neodjeli do Číny, rodiče musí vést občerstvení. To by ses divil, kolik lidí jí na Vánoce nudle." Zasmál se chlapec a posadil se vedle Gabriela.
"To jako vážně?" zasmál se blonďák.
"Si piš kámo," kývl Jikutakashi. "A ty ses šel taky projít? Nebo proč netrávíš čas se svou rodinou?" zajímal se.
"Nejsem moc na to, sednout si společně a sledovat nějaký pohádky, pak se najíst a rozbalit dárky." Kývl.
"My jsme vánoce slavili v hotelu, Štědrovečerní večeře s tancem jsme si vždy objednali v hotelu, ale bylo to drahé… asi 30 euro. Ono je to celkem málo, ale pro naši rodinu to bylo hodně. Tady je to jiný, slaví se doma, je to hezký. I když … my budeme v občerstvení. Jestli máš zájem, můžeš jít semnou." Usmál se mile.
"Ne, díky, nebudu vám tam překážet," zasmál se Gabriel.
"Bude tam několik neznámých lidí, myslím, že rodiče rádi uvidí někoho známého." Zadíval se na něj Jikutakashi.
"Ok půjdu rád, ale teď ještě budu muset zajít na jeden koncert."
"Já vím, Alex dneska hraje, taky bych ho rád viděl,"
"Ty znáš Alexe?" zadíval se na něj s překvapením Gabriel.
"Ano," usmál se Jikutakashi a vstal. " Měli bychom si pospíšit, abychom stihli začátek. Myslím, že říkal, že hrají od 12ti."
Blonďák se zadíval na hodinky a přikývl. I on vstal a oba se rozešli ke klubu, ve kterém měl jejich kamarád vystupovat.

"Hraje dobře, co?" křikl Gabriel, aby ho jeho přítel slyšel.
"Ano," kývl na souhlas. "líbí se mi to, ale …"
"Neslyším tě… pojď k baru," zavelel blonďák a vydal se k baru, objednal si pivo a s chutí se napil. "Ach, tohle miluju," usmál se.
"Já si dám spíš čaj," usmál se Jikutakashi a objednal si zelený čaj. "Říkal sem, že se mi to líbí, ale že je blbý, že hrají ve 12 o Vánocích, moc lidí tu není."
"Jo to je fakt, ale je úspěch, že přišlo alespoň těchto třicet lidí," napil se znovu Gabriel. Pohledem sjel skupinku dívek skákající před podiem.
"A na naší muziku takový pěkný roštěnky nechodí," zamumlal uraženě.
"Ba jo," přesvědčil ho o opaku chlapec. "Zahlédl jsem opravdu pěkný holky, a nebyli na vás poprvé, pokaždé stojí vzadu v rohu a pozorují tě."
"To myslíš vážně?" uculil se nadšeně Gabriel. "Určitě se do mě zamilovali a chtějí semnou mít rande."
"Nejspíš," přikývl chlapec s nažloutlou kůží a napil se svého čaje.

"Hráli jste výborně," zatleskal blonďák svému kamarádovi, který přišel k baru po poslední písničce.
"Díky," odvětil muž a políbil svou ženu. Skupinka děvčat postávajících u podia nevypadala zrovna nadšeně, když jejich oči zaměřili líbajícího zpěváka nějakou ženu.
"Byl si úžasný miláčku," usmívala se modrooká blondýnka, visela kolem krku zpěvákovi.
"Děkuju," kývl skromně muž a objednal si také pivo.
"Jo, díky že jste přišly," kývl směrem na Gabriela a Jikutakashiho.
Oba souhlasně kývli.

Když v sobě měli několik piv, vydali se blonďák se svým kamarádem z Číny do občerstvení, kde na Jikutakashiho čekali rodiče.
"Jsem tu a vedu i Gabriela." Usmál se doširoka chlapec a posadil se na barovou židličku.
"Rádi tě opět vidíme," usmívali se jeho rodiče na Gabriela.
"Já vás také, dobrý den," kývl slušně chlapec a posadil se vedle svého kamaráda.
"Co si dáte? Vánoční kapry tu nemáme, ale máme dobré nudle s… s čímkoliv." Zadíval se na ně postarší čínský muž.
"Já si dám, tou-fu s bambusem, houbami a k tomu rýží, prosím" pomlaskal si Jikutakashi a mlsně si pohladil břicho.
"To já zůstanu u smažených nudlí s kuřecím masem," zasmál se Gabriel.
"Hned to bude," zakývala žena a začala připravovat vybrané pokrmy. Sobě si udělala kuře po sečuánsku s rýží a svému manželovi na jeho přání osm pokladů v chilli omáčce s rýží.
"Dobrou chuť," řekli si všichni.
Gabriel a Jikutakashi seděli na barových židličkách a žena s mužem postávali za pultem. Jedli, avšak u toho odbíhali a obsluhovali své zákazníky.
Když všichni dojedli, popovídali si a hodiny odbíjely tři čtvrtě na deset, Gabriel vstal. "Budu muset jít, mám ještě sraz s klukama… Chceš jít taky?" zeptal se chlapec svého kamaráda.
"Ne děkuji, zůstanu s rodinou,"
Upřímně se usmál. Rozloučili se a Gabriel se vydal do baru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama