Chcete dostávat informace o novém díle do zpráv? Přidejte si náš profil CARROUSEL POVÍDKA a dostávejte info hned, když se objeví nový díl... x))

https://www.facebook.com/profile.php?id=100003578337012

Listopad 2011

Carrousel 21. díl

12. listopadu 2011 v 23:16 Carrousel

Autor: Kitty & Amy


21. díl


Eda chvilku pozoroval panikařící matku, ale potom svůj pohled upřel opět na svou novou šálku. "Je úžasná, dokonalá," zašeptal a přejížděl svými prsty po tenoučké látce. Pohled zvedl k černovlasému chlapci: "to si opravdu neměl, Chrisi," zašeptal.
"Tobě se snad nelíbí?" pozvedl obočí Chris a koutky mu cukaly, protože viděl, jakou má jeho přítel strašnou radost.
"Líbí, šíleně moc, je to dokonalý, ale…" Eda chtěl pokračovat, ale do řeči mu opět skočil černovlásek.
"..No tak vidíš, tak mlč a přijmi můj skromný dárek."
"Skromný? Jestli je tohle skromný, tak tak já jsem Harry Potter," zamumlal Eda a pomalu šálku vrátil do semišové krabičky, aby se nezničila. ¨
"Víš co? Radši půjdeme za Andym, ne? Už moc dlouho je tam sám, tak aby mu to nebylo divný," navrhl Chris a pomalým krokem se vydal směr Andreasův pokoj.
Eda se jen usmál a tiše pokyvoval hlavou
"Tak jsme tu, Andy, nebál ses tu tak sám?" zasmál se černovlásek a skočil ke svému kamarádovi do postele.
"No ani ne, ale už jsem si myslel, že se vám něco stalo, chtěl jsem vás jít hledat," usmál se Andreas a podíval se na Edu: "Ukaž, co to máš? Co jsi dostal?"
Chlapec s vínovými vlasy se usmál a podal krabičku svému příteli.
"Páni," vydechl Andreas "To se teda Chris vytáhl, co?"
Eda pouze přikývl a na oba chlapce se usmál. "Ale vy ode mě dárky dostanete až opravdu pod stromeček…ale bohužel to nebudou takovéhle krásné drahé věci," sklopil oči a lehce posmutněl.
"Prosím tě, vždyť to vůbec nevadí. Dárky nejsou vůbec důležitý. Hlavní je, že se máme všichni rádi a že se máme, ne?" Zamrkal Andreas a jeho rty se zvlnily do úsměvu.
"Jo, to je taky pravda," oba chlapci přikyvovali.
Černovlasý chlapec se po chvilce zvedl. "Já už budu muset jít, máma by nadávala, kde jsem, přece jen jsou Vánoce a ona má ráda, když jsme doma všichni. Tak si to tedy užijte společně a uvidíme se zase třeba zítra."
"No dobře, jak myslíš, ale počkej, co dárek ode mě?" Vyhrkl Eda a začal štrachat ve svém batohu.
"Tak víš co? Dáš mi ho zítra, zítra bychom to mohli společně oslavit, ne?" Usmál se Chris a nahnul se k Edovi, dal mu pusu na tvář. To samé zopakoval u Andrease. "Tak se mějte a krásné Vánoce." S těmito slovy zmizel ze dveří a oba chlapci, kteří v pokoji zůstali, jen mohli slyšet smutný hlas blonďákovy matky, jak Chrise přemlouvá, aby přece jen zůstal na nějaké to jídlo.
"Tak co teď?" pokrčil Eda nos a roztomile se zaculil.
"Já myslím, že nás za chvilku máma zavolá k jídlu, myslíš, že bys mi pomohl mě nějak dostat do kuchyně?"
"To si piš, že tě tam dostanu. Víš co? Já tě tam třeba donesu," zasmál se chlapec s vínovými vlasy a chytil svého přítele kolem pasu.
"Neblbni, Edo, jsem těžký a ty tak hubený, neuneseš mě," vypískl blonďák a pevně se chytl Edy kolem krku, aby nespadl.
"O mně si každý myslí, že nemám žádnou sílu, ale nejsem žádná bábovka," zasmál se Eda, a pokoušel se zvednout svého přítele.
Když ani po pěti minutách marného snažení se Edovi nepodařilo zvednout jeho přítele z postele, vzdal to.
S tváří rudou ze zklamání se pomalým krokem vydal do kuchyně za Andreasovou matkou.