Chcete dostávat informace o novém díle do zpráv? Přidejte si náš profil CARROUSEL POVÍDKA a dostávejte info hned, když se objeví nový díl... x))

https://www.facebook.com/profile.php?id=100003578337012

Září 2011

Carrousel 19. díl

29. září 2011 v 23:22 Carrousel
Autor: Kitty & Amy



19. díl




"… Když jsme sem přijeli, tak první lidi, které Eda potkal, byl právě Andreas a ty. Myslím, že Eda mi to vyprávěl tak, že se s ním nejdřív dal do řeči a ty si ho úplně ignoroval, ale on se do tebe zamiloval na první pohled. Prý si byl tak odměřený a arogantní a to v Edovi vyvolávalo touhu.
Hledal příležitost jak se dostat k vám do party aby s tebou mohl trávit čas. A jakoby mu ta příležitost spadla do klína, Andy s ním chtěl chodit. Edovi došlo, že jste nejlepší přátelé, a když bude chodit s Andreasem, bude ti stále nablízku," vyprávěl Tien s očima upřenýma na Chrise, který na modrovláska nevěřícně koukal.
"Takže s Andym začal chodit a doufal, že bude ve vaší partě a blízko u tebe a bude se tě snažit nějakým způsobem získat. No a vidíš, ono se mu to povedlo…
On má Andyho rád, ale prý pouze jako kamaráda. Tebe miluje, říkal něco jako, že ty si ten pravej." Dořekl modrovlásek a musel se napít své Coca coly, protože z toho povídání mu vyschlo v krku.
"Tím chceš říct, že Eda chodí s Andym jen kvůli mně?" pozdvihl obočí černovlasý chlapec. Pomalu mu to docházelo, ale chtěl si být na sto procent jistý.
"Ano, přesně tak… Vím, zní to hnusně, ale opravdu tě moc chtěl a nebyla jiná možnost." Kývl Tien a protřel své zkřehlé ruce.
"Je ti zima?" zamrkal se zájmem Chris
"Jsem nemocný," odvětil Tien. "Mám špatnou imunitu a pořád sem nachlazený, nebo mám kašel, zimnice atd. Ale zvykl jsem si už."
Chris se pouze pousmál a půjčil modrovlasému chlapci svou huňatou mikinu.

Jen co zazvonil zvonek, Andreasova matka okamžitě běžela otevřít. "Ráda tě vidím, Andy se na tebe už těší. Doufám, že máš rád maso, budeme mít plněného kapra, pak taky konšelskou mísu. A na chuť ještě jablečný závin s kompotovanými třešněmi a po večeři ještě ovocný salát s příchutí šampaňského nebo likéru." Usmála se a upravila si svou umazanou zástěru. Právě pekla již devátý druh cukroví. Andreasova matka byla vášnivá hospodyňka, avšak ze všeho nejvíce milovala vaření a pečení.
"Ano, maso jím," odpověděl Eda, zul se a pohledem se zarazil na dveřích k Andreasovu pokoji. Měl strach opět vidět svého ochrnutého přítele.
"Andy je u sebe?" zeptal se chlapec. Blonďákova matka jen přikývla a vydala se zpět do kuchyně, kde vyndávala z vařící trouby plechy plné cukroví. Eda se tedy vydal to pokoje svého přítele a jemně zaťukal.
"Ano?" ozvalo se. Jakmile Eda vstoupil, chvilku se musel rozhlížet, než svého přítele našel. Ležel schoulený na posteli a přikrytý dvěma dekami.
"Ahoj," usmál se lehce Eda. "Děje se něco? Je ti zle?" zeptal se s obavami v hlase.
"Ne, to je v pohodě, jen jsem si šel chvilku natáhnout, bylo mi chladno…venku je pořádná zima, co?"
"To ano, teploměr ukazoval, než jsem šel, okolo -13°C" odpověděl Eda a usadil se na postel, nahnul se a chlapce políbil. Andreas mu něžný polibek oplatil.
"Páni, ty jsi taky pořádně zmrzlý, vezmi si alespoň jednu deku," Andy ani nečekal na odpověď a podal velkou teplou deku Edovy.
"Děkuju," usmál se chlapec s vínovými vlasy a zachumlal se do hřejivé přikrývky. "Tak jak se těšíš na zítra?"
"Těším se moc, hlavně, že budeme spolu, to je pro mě největší dárek." Zašeptal blonďák a lehce se usmál.
"Jo, taky jsem rád, hlavně, že to tvým rodičům nevadilo…jo a vlastně, něco jsem ti přinesl." Vzpomněl si Eda a z batohu vyndal zabalený dárek, převázaný obrovskou červenou stuhou. "Doufám, že se ti to bude líbit. Chceš si to rozbalit hned nebo si to necháš až pod stromeček?"
"Na zítra pod stromeček," odpověděl tiše Andy, "ani nevíš jak sem rád, že tě mám. Nevím, co bych si bez tebe počal." Zamumlal sklesle.
"Andy nebýt mě tak si v pořádku," zašeptal tiše chlapec s vínovými vlasy. Věděl, že kdyby se s Andym nepoznal, mohl by teď chodit a žít jako normální člověk.
"Edo, řekli jsme, že o tom nebudeme mluvit," pohladil ho Andreas.
"Já vím, ale… netušíš jak je pro mě těžký tě takhle vidět, jak tu ležíš a…"
"Mlč!" křikl naštvaně Andy. "Nepomůže to ani jednomu když o tom budeme mluvit a když si to neustále budeme připomínat. Mě to chodit nepomůže. Jediný co mi může pomoci, jsi ty. Potřebuju tě u sebe jako oporu, ne jako někoho kdo se hroutí z toho, co se stalo, Edo. Já to chápu, je to rána pro nás oba, ale nechci o tom už mluvit. Chci, aby si tu byl a abychom se líbali, a hladili a povídali si o něčem hezkém." Zadíval se mu Andreas do očí.
"Omlouvám se, už o tom neřeknu ani slovo," kývl na souhlas Eda a pohledem sjel noční stoleček přítele.
"Ty… nepojedeš do žádný léčebny, že ne?" vyhrkl, když spatřil letáčky, které seznamovali s místními léčebnami ochrnutých dětí a dospělých.
"Ještě nevím," Andrejovy oči se snažili co nejlépe vyhnout těm Edovým.
"Nemůžeš, máme… máme být spolu, tady."
"Edo, já ještě nevím. Je to pro případ nouze, máma taky nechce, abych tam šel, ale… nechci být na obtíž, vždyť se skoro ani sám neumyju. Nevlezu do vany, nedojdu si na záchod. A sotva dosáhnu do ledničky." Vzlykl Andreas. Tak moc si uvědomoval jak je na obtíž.
"Tohle neříkej, prosím." Zašeptal Eda a propletl s blonďákem prsty.
"Oba víme, že je to pravda," zašeptal blonďák se slzami v očích, pohledem se snažil vyhnout Edovi.
"Andy, prosím, nechci, abys někam jel, a hlavně nechci, abychom si teď kazili Vánoce, takže se o tom nebudeme bavit, souhlasíš?" navrhl Eda a sáhl po letáčcích, které ležely na stolku. Schoval je do šuplíku. "Tak a je to, jsou pryč." Jemně se na svého přítele usmál.
"Víš co? Nepůjdeme ochutnat vánoční cukroví, co upekla moje mamka?" zeptal se blonďák už s úsměvem na rtech.
"Jo, to bychom mohli, tak já pro něco skočím, abys nemusel lézt z postele, jo?"
"Dobře, to bys byl hodný," usmál se Andy a ještě víc se zachumlal do huňaté deky. Mezitím Eda odešel z pokoje a vstoupil do provoněné kuchyně. "Mohl bych poprosit…Andy říkal, že můžeme od vás ochutnat nějaké vánoční cukroví…" Edovi bylo trochu trapně, když se ptal a tváře se mu lehce začervenaly.
Ale Andreasova matka se jen rozzářila, byla ráda, když může vařit pro ostatní a byla ještě radši, když viděla, jak jim jídlo chutná.
"No samozřejmě, že můžeš, vezměte si tam celou misku," řekla s radostí ve tváři a přinesla Edovi obrovskou mísu, která doslova přetékala vanilkovými rohlíčky a lineckými koláčky.
"Teda, vy jste toho napekla, děkujeme," Eda se mile usmál a hladově se na tu horu jídla zadíval.
"Kdybyste měli málo, tak ještě přijď, mám tu ještě pět misek." Pochlubila se hospodyňka a zase se obrátila tváři ke kuchyňské lince.
"Děkujeme moc," usmál se mile Eda a pomalým krokem se vydal zpět do blonďákova pokoje. Cestou uždiboval kousky cukroví.

"Ano, je tu… Nic, momentálně půjdeme jíst cukroví, Eda pro něj šel… Já myslím, že to není dobrej nápad. Rád bych tě viděl, ale chtěl bych být s Edou sám… Důležitý? Dobře tak přijď…Zatím." Položil Andy sluchátko, když jeho společník vešel do pokoje. Jeho pusa byla bílá od cukru a miska do půlky snědená.
"S kým si to mluvil?" zajímal se chlapec s vínovými vlasy a hřbetem ruky si otíral pusu.
"Přijde Chris, prý je to důležité," pozdvihl ramena blonďák.
"Chris přijde sem? Teď? Měli jsme být spolu, a co může být tak důležitého?" zamrkal Eda, netrvalo však dlouho a chlapci to došlo.
Buď ho chce Chris kontrolovat, nebo mu Tien něco prozradil.

"Super, takže jdu k nim," koukl Chris na modrovlasého chlapce a do své kapsy zandal mobilní telefon.
"Budu ti držet palce," kývl Tien a dopil svůj nápoj. Černovlásek zaplatil za sebe i za Tiena a vstal. "Jestli chceš, tak si tu mikinu nech, mám jich doma spoustu." Usmál se a vydal se ke svému nejlepšímu příteli.
Tien si připadal zvláštně, takhle hodně se k němu nechoval žádný vůdce nějaké party. A teprve teď si začal uvědomovat, proč ho vlastně Eda miluje, že pod tou tvrdou, nafoukanou a ignorantskou slupkou se skrývá milý, hodný a milující kluk.
Ještě se rozhlédl po baru a vstal také, domů se mu vůbec nechtělo, věděl, že když přijde, bude to opět jako vždy. Jeho otec na něj bude křičet a dá mu tolik úkolů, že skončí nejdříve ve čtyři ráno.
S tichým povzdechem opustil bar a rozešel se na vánoční trhy, které předtím chtěl navštívit.

Carrousel 18. díl

18. září 2011 v 19:38 Carrousel
Autor: Kitty & Amy

18. díl

"Víš…Andy, mě tak šíleně mrzí, co se stalo," pípl téměř skoro neslyšně Eda. "Já nevěděl ani, jestli k tobě mám jít, já…asi je zbytečné se ptát, jestli mi to někdy odpustíš, viď?"
"Víš, já už vlastně ani přesně nevím, jak se to stalo," potřásl hlavou blonďák. "Bylo to tak rychlé a potom jsem si už nic nepamatoval… Jen vím, že jsme se docela ošklivě pohádali a já byl na tebe dost zlý, takže na tomhle nesu vinu taky já. Ne jenom ty."
"Já vím, ale…já…já jsem tě strčil a…" chtěl pokrčovat Eda, ale do očí se mu zase hrnuly slzy.
"Ví š co, lepší bude asi, když už o tom nebudeme mluvit, protože stejně se nic nevrátí a nepomůže to nikomu, když si to stále budeme připomínat."
"Dobře, jak myslíš," zašeptal Eda a utřel si z tváře stékající slzu.
"Miluješ mě ještě? I takhle, když nemůžu chodit?" zašeptal do ticha Andreas.
Eda jen přikývl a vrhnul se blonďákovi kolem krku a pevně ho objal, přitom dával pozor, aby nezavadil o jeho nohy. "Miluju tě, strašně moc," vydechl Eda. "Budu se ti snažit se vším pomoci, dobře? Společně to zvládneme a ty zase budeš chodit." Dodal chlapec s vínovými vlasy. Oba dva chlapci setrvali v objetí asi dvacet minut.

***

"Jo, moment, už jdu!"zakřičel Eda a šel otevřít nově příchozímu. Za dveřmi maringotky stál Chris a culil se od ucha k uchu.
"Ahoj, můžu jít dál?" zeptal se černovlasý s úsměvem.
"Ahoj… co tu děláš? No jasně, že můžeš jít dál," Eda trochu poodstoupil, aby mohl jeho přítel vstoupit.
"Musím se ti pochlubit," řekl nadšeně Chris a otočil klíčem v zámku.
"No, to je hezký a čím? A…k tomu potřebujeme mít zamčené dveře?" Eda byl lehce vyděšený z Chrisova divného chování.
"Poslal jsem kupón z vyluštěné křížovky a vyhrál jsem mega balíček Haribo medvídků," zaradoval se černovlásek.
Eda na svého kamaráda koukal, jako kdyby spadl z Marsu: "No, to je teda super a co jsi prosím tě pil?"
"Nic jsem nepil," zasmál se Chris. "Dělám si z tebe jen legraci, prostě mám jen super náladu a moc jsem se na tebe těšil, tak jsem si myslel, že bychom si mohli udělat hezkou chvilku, ne?" Černovlasý přistoupil k Edovi, chytl ho za boky a povalil ho na postel, která stála za nimi.
"Chrisi přestaň," zamumlal Eda a vší silou do bubeníka tlačil, aby vstal.
"Co se děje? Udělal sem něco špatně? Myslel jsem, že mě rád uvidíš. Minulý týden, když si u nás byl, tak ses nechoval tak odtažitě. Co se stalo?" zajímal se Chris a línými pohyby se z Edy zvednul.
"Musím jít na Andym, byl to dobrý nápad za ním včera zajít. Domluvili jsme se, že už na tu nehodu nebudeme vzpomínat, ulevilo se mi." Lehce se pousmál a vložil pár dalších věcí.
"Ty budeš u Andyho spát? Zítra sou Vánoce, nemůžeš být u něj." Namítal Chris.
"Proč bych nemohl? Domluvil jsem se s mámou a tátovi to taky nevadí… a krom toho, Andy mě potřebuje. Slíbil jsem mu, že mu se vším pomůžu. A jak si řekl, zítra jsou Vánoce, myslím, že bude krásný, když je strávím s ním." Kývl odhodlaně chlapec s vínovými vlasy.
"Zbláznil ses? Celou dobu mi tu říkáš, jak Andyho nemiluješ a teď s ním chceš trávit Vánoce? Kdybych tě pozval já, tak se vsadím, že bys odmítl."
"Chrisi tohle…"
"Ne Edo, chápu, že máš výčitky, ale být s ním na Vánoce už je moc, je to jak kdybyste měli bejt rodina. Jako kdybyste se měli brát nebo uzavírat partnerství, nebo…"
"Chrisi ty žárlíš?" pozdvihl obočí Eda a jeho rty se zvlnili do přiblblého úsměvu.
Chris pouze těžce polkl, došlo mu, že právě vypustil z úst a jak to vyznělo. Došlo mu, že se z toho nejspíš už nevykroutí. "Ne, já jen… myslím, že to je nevhodný, aby si byl u někoho na Vánoce, když se znáte… tak krátce. Já Andyho znám už dlouho a nikdy sem u něj na Vánoce nebyl a o Vánocích by se mělo bejt s rodinou."
"Chrisi, je to marný." Culil se Eda, myslel, že tohle nikdy u Chrise neuvidí, že by zrovna on měl žárlit. Byl vděčný za to, že s ním vůbec spal, že se k němu začal chovat líp, ale to že by měl žárlit, že s někým stráví Vánoce, jej nikdy nenapadlo.
"Mhm, no dobře, ale ani trochu se mi to nelíbí," zamumlal černovlásek a sedl si vedle Edy na postel. "Takže nebude hezký večer, jak jsem si představoval."
"Víš, já se teď chci opravdu jenom věnovat Andreasovi, miluju ho a on potřebuje pomoct, takže s tebou nebudu mít nic, chápeš?"
Černovlasý jen vyvalil oči: "Ale já myslel, že spolu chodíme nebo … prostě tak nějak a ty mi teď řekneš, že ho miluješ?"
"Chrisi, pochop to, nejde to. Už jen kvůli Andymu. Musím být s ním, dlužím mu to. A teď mě omluv, já se jdu oblíknout a ještě mu zajdu něco koupit. Aby nebyl tak smutný." Chlapec s vínovými vlasy vstal a začal se přehrabovat ve svém šatníku. Nakonec našel černé džíny, které ozdobil bílým páskem a potom si oblékl huňatou mikinu.
"Stejně nemůžeš s Andym spát, nebo snad ano?" díval se na něj černovlasý s otazníky v očích.
"Chrisi, já s ním nejdu spát, já s ním jdu strávit Vánoce, aby nebyl tak sám a tak smutný. Je samozřejmé, že s ním nemůžu spát."
"Tak to nevydržíš…" zamumlal Edův přítel.
"Cože? Jak jako nevydržím? Co si o mně myslíš? Že s každým hned půjdu do postele?"
"Se mnou si šel hned," procedil mezi zuby Chris.
"To bylo něco jiného…a vůbec, opravdu už musím jít, tak si napíšeme a uvidíme se po Vánocích, ano? Měj se krásně." Eda se ke svému příteli nahnul a políbil ho na tvář.
"Něco jinýho? A co? Vysvětli mi to?" Chris se nechtěl nechat odbýt, ale jeho společník již vycházel ven, tak mu nezbylo nic jiného než tento rozhovor nechat na jindy.
V tu chvíli, kdy oba chlapci opustili maringotku, se před ní objevil Tien.
"Kam jdete? Můžu se přidat? Dneska mi už dali volno a já bych potřeboval někam zajít. Mohl bych tam skočit a pak bychom mohli jít třeba na Vánoční trhy, co vy na to?" usmíval se chlapec s modrými vlasy. Byl konečně rád, že práci na dnešek má zvládnutou a jediné co te´D chtěl, bylo vyrazit si se svými přáteli.
"Tiene my nikam nejde, já jdu k Andreasovi a Chris… ten de nevím kam." Odpověděl Eda a narovnal si svou tašku přes rameno.
"Já se du vožrat, chceš jít semnou?" zamručel Chris bez zájmu. Byl nevrlý.
"No, chtěl sem spíš zajít na ty trhy." Polkl Tien, nebyl si jistý, jestli je dobrý nápad jít zrovna s Chrisem Ještě mu moc nevěřil.
"Tak si naser," sykl a rozešel se pryč.
"Co mu je?" zamrkal překvapeně modrovlásek, takové chování u něj ještě neviděl.
"Tiene, nemám čas ti to vysvětlovat, měj se." Odbyl ho Eda a svižným krokem se rozešel najít nějaký obchod.
"Počkej," ozval se za Chrisem křik.
Když se Chlapec otočil, uviděl udýchaného Tiena, jak za ním běží. "Kruci co to děláš?"
"Snažím se tě už dobrých pár minut dohnat." Snažil se popadnout dech, jeho srdce mu tlouklo tak rychle, že se obával, aby se mu něco nestalo.
"Proč? Říkal si, že nejdeš," pozdvihl obočí bubeník, přišlo mu to divné. Tien, na něj působil jiným dojmem než jako alkoholik nebo člověk co řeší problémy pitím.
"Uvědomil jsem si, že coca colu bych si dal." Usmál se Tien, když se mu konečně dech uklidnil.
"A je to tu," zasmál se pobaveně Chris. " Už sem si říkal, že je nějaký divný, že ty chceš jít pít. Ale ok, můžeš jít semnou, je mi to fuk." Černovlasý chlapec se dal opět do kroku.
"Co se stalo, že si tak… naštvaný?"
"To je jedno, nechci o tom mluvit," sykl Chris. Jeho podráždění se opět vrátilo.
"Je to něco s Edou? Taky se mi zdá poslední dobou zvláštní. Týden se neukázal doma, teď zase odchází jinam. Nevím co s ním je." Kývl zamyšleně Tien.
"Já vím, miluje Andyho," zavrčel Chris a pěstí bouchl do první značky, kterou uviděl.
"Hey, klid, ublížíš si," vyjekl Tien. "Pochybuju, že by se Eda zamiloval do Andyho. Je to nemožný."
"Proč si to myslíš? Sám mi to řekl." Zamručel černovlasý chlapec a vešel do hospody.
"Nemůžu o tom mluvit, Eda by mě zabil." Namítl.
"Když to neřekneš, tak tě zabiju já… co myslíš, že bude horší?" kývl bubeník.
"Dobře, řeknu ti to, ale nesmíš mu to říct, nemůžu ho ztratit." Souhlasil nakonec Tien. Sedl si na barovou židličku a dal se do vyprávění.

Carrousel 17. díl

15. září 2011 v 13:59 Carrousel
Autor: Kitty & Amy


17. díl

Chris Edovi galantně odsunul židli a počkal, až se chlapec posadí, když i on si sedl číšník s jídelním lístkem byl hned u nich. "Něco k pití?" otázal se a čekal s tužkou v ruce.
"Dal bych si vodu," zašeptal Eda s očima zabodnutého do jídelního lístku. Snažil se najít o nejlevnější pokrm, nechtěl, aby za něj jeho černovlasý přítel hodně utrácel.
"Pivo," broukl Chris. Očima přejížděl taktéž v lístku a nadějí, že najde něco, na o má opravdu chuť.
"Tady to je!" vykřikl nadšeně a půlka restaurace na něj pohlédla.
"Co?" zasmál se trochu Eda, v tu chvíli nemyslel na Andyho a jeho zranění.
"Našel jsem to, co sem chtěl,"
"A to je?"
"Svíčková," zamlaskal Chris.
"Bože Chrisi, víš, že se někdy chováš jak malý dítě?" oznámil Eda s vážným výrazem, ale jeho koutky cukaly.
"Od tebe to sedí, vypadáš na 12, chováš se na 5 a mě říkáš něco o dítěti," mrkl pobaveně.
Eda jen přimhouřil oči, ale poté se hlasitě zasmál.
**
Už to byl týden, co se stala nehoda s Andreasem. Eda měl pořád autonehodu před očima, jako kdyby ji někdo vyfotil a pověsil mu obrázek přímo před oči. Ale přece jen měl o něco málo lepší náladu, protože když došel do kuchyně, automaticky zkontroloval svůj malý stolní kalendář a zjistil, že je 22. prosince. Čas Vánoc. Eda se trochu zalekl, protože zjistil, že nemá ani jeden dárek zabalený, a tak sáhl pod postel a vyndal malou krabičku, kterou začal balit do stříbrného papíru a na ostatní dárky navázal mašle. Každou chvilku se podíval na mobilní telefon, protože čekal dost důležitý hovor o svého přítele Chrise. Bubeník mu měl dát zprávu o tom, jestli už Andyho propustili z nemocnice. Blonďáka nepropustili úplně, ale jeho rodiče chtěli, aby byl s nimi doma alespoň na Vánoce. A tak doktor svolil. Eda vlastně vůbec nevěděl, jestli chce svého přítele vidět. Bál se mu podívat do očí. Zkoušel si představit, jak se asi Andreas cítí o Vánocích a takhle zmrzačený. Po deseti minutách ho vyrušil zvuk telefonu, který ihned zvedl.
"Ano?"
"Ahoj, Edo, tak už je prý doma, jeho mamka mi psala sms," ozval se tiše Chris.
"Ty za ním půjdeš hned teď? Myslím jako … poneseš mu dárky?" Edovo srdce se rozbušilo.
"Jo, musím za ním zajít, protože rodiče ho nikam nepustí, to je i celkem jasný, že nikam nemůže, takže musíme my za ním."
"Víš, já nevím, jestli je to dobrý nápad tam jít. Mám docela strach. Nechtěl bys to spíš udělat tak, že bych ti můj dárek pro něj dal a ty bys mu ho předal?" zeptal se chlapec s vínovými vlasy a přitom si okusoval rty.
"Edo myslím, že to není nejlepší nápad. Nemůžeš se mu vyhýbat věčně." Zamumlal tiše jeho přítel
"Já vím, ale ani netušíš, jaký mám strach, co mu mám říct? Ahoj Andy, promiň, že sem ti zničil celý život?" vyjekl nervózně.
"Pro začátek bude stačit pouhý, ahoj, hm?" navrhoval.
"Fajn, tak za 15 minut u zdi," broukl nevrle Eda a položil telefon. Dodělal poslední úpravy na dárcích a za necelých 15 minut stál u zdi, kde měli vždy sraz.
Když se tu objevili všichni chlapci, společně se rozešli k Andreasově domu. Cestou se chlapi bavili o tom, co kdo koupil a jak se na Andyho těší. Všichni se zapojili do hovoru, všichni kromě Edy. Jediný on celou cestu mlčel. V hlavě se mu opět vybavil obrázek nehody, která se stala před týdnem.
Když došli před dům, kde bydlel Andreas, černovlasý chlapec položil prst na zvonek a netrvalo moc dlouho a ve dveřích se objevil Andyho táta.
"…To jste vy," lehce se usmál. "Pojďte dál." Dořekl a pootevřel dveře, aby mohli chlapci vstoupit. Jeden po druhém šli dovnitř.
"Dobrý den, tak jak je Andy na tom?" zeptal se starostlivě Damian.
"No, moc dobře na tom není, to víš…Lepší by bylo, kdyby se mohl alespoň projít."
Když tohle slyšel Eda, sklopil hlavu a snažil, se být neviditelný.
"Tak pojďte, zavedu vás k němu," kývnul táta a vedl je nahoru po schodech, kde byl Andreasův pokoj. Chris zaklepal na dveře, které byly od shora až dolů polepené samolepkami Andyho oblíbených skupin.
"Ano?" ozvalo se z Andreasova pokoje. Černovlasý vzal za kliku a vstoupil.
"Ahoj, Andy," usmál se na něj a postupně vstoupili všichni přítomní kluci. "Přinesli jsme ti dárky." Všichni sledovali blonďáka, který na sobě měl jen šortky a tričko a seděl na kolečkovém křesle u počítače. Otočil se na ně a lehce se pousmál: "Ahoj, to jsem rád, že jste přišli."
Eda stál schovaný úplně vzadu a snažil se, aby si ho Andy nevšiml, skoro ani nedýchal.
"Tak jak to zvládáš, kámo?" zeptal se Gabriel a na Andreasův stůl položil velkou krabici. "Snad se ti to bude líbit," kývl směrem k dárku a poodstoupil.
"Možná bych si to měl nechat až pod stromeček, rodiče říkali, že nebudou letos žádný dárky, musí zaplatit operaci. Je tu možnost, že bych mohl chodit, ale popravdě šance je mizivá, ale oni to i tak chtěj zkusit." Zamumlal blonďák a pohlédl na všechny přítomné.
"Eda tu není?" ozvalo se po chvíli, když nemohl nikde najít vínovou hlavu.
"Je," prozradili kluci a udělali místo, aby bylo na Edu vidět.
"A… Ahoj," pípl se sklopenou hlavou, nemohl Andymu ani koukat do očí, jak se styděl za to, co udělal.
"Ahoj… já… mohli bychom si s Edou promluvit o samotě?" zeptal se blonďák a všichni kývli. Pomalu opustili pokoj a zavřeli dveře.
V místnosti zůstal pouze Eda, Andy a ticho.

Pauza

12. září 2011 v 14:06
Omlouváme se za pauzu, která na tomto blogu nastala... již brzy tu bude nový díl a také zmiňovaný úkol x)