Chcete dostávat informace o novém díle do zpráv? Přidejte si náš profil CARROUSEL POVÍDKA a dostávejte info hned, když se objeví nový díl... x))

https://www.facebook.com/profile.php?id=100003578337012

Carrousel 2. díl

20. dubna 2011 v 22:36 |  Carrousel
Autor: Kitty & Amy
Betaread: Clarrkys


2. díl:

Eda nevěděl, co má dělat. Má utéct? Nebo má zůstat a dát se s tím klukem do řeči? Ale když uslyšel, jak chlapec s kabelkou oslovuje svého společníka na telefonu, hned na svých tvářích pocítil horkost.
-Chris-? Proběhlo Edovi hlavou a hned se mu zase vybavil obraz v jeho hlavě. Chris a on v jedné posteli. Při této představě přivíral oči.
Ale zaujal ho ten mladík, který šel směrem k němu, rychle se zvedl ze země a opřel se o zeď. Má se obávat?

"No nevím, zatím tu nikdo-…" zarazil se chlapec s dívčími rysy. "Jo, už tam jeden z kluků je. Uvidíme se tedy za chvíli."

Postava se rychleji blížila k Edovi, který si až do této chvíle myslel, že k němu jde nějaká dívka. Ale zmýlil se.
Černovlásek menší postavy, který v ruce držel dívčí kabelku, se zastavil několik metrů před Edou.
"Uh," vydechl chlapec a l se, "ty… nejsi, kdo jsem si myslel, myslel jsem, že jsi… Oh, bože, co ti tu vůbec vykládám, co jsem si myslel. Měl bys odejít, za chvíli se tu sejde parta a... myslím, že ty do ní nepatříš." Uculil se černovlasý chlapec a přitáhl si kabelku více k tělu.
"Já jsem myslel, že…"
"Mně je jedno, co sis myslel, tohle není místo pro tebe. Ahoj." Začal mávat rukou na znamení, že s ním právě skončil.
"Ahoj, Edo." Ozvalo se z dáli. "Co tu děláš? Netušil jsem, že se tu ukážeš."
"Vy dva se znáte?" prohodil černovlasý chlapec s otevřenou pusou.
"Dneska jsme se poznali, tohle je Eda a tohle je Nikolaj."
"Těší mě, netušil jsem, že se znáte, myslel jsem, že si nějakej kluk, co… zabloudil." Zasmál se a podal mu ruku.
"Eda," kývl a zadíval se na Andrease. "Vy tu máte nějaký sraz? Já nebudu rušit."
"Ne, dobrý, můžeš tu být, mně to nevadí a ostatním klukům určitě vadit taky nebudeš."
"Chrisovi určitě jo."
"Z něho si nic nedělej, on je prostě takový, ale pokud si k sobě najdete nějakou cestu, uvidíš, že je opravdu dobrý přítel. Už jsem se zmínil, že má kapelu? Dneska jdeme na jejich koncert, hrají v malém klubu nedaleko odtud. Nechceš se připojit?" nabídl slušně blonďák a věnoval Edovi milý úsměv.
Chlapec vyvalil oči.
"Cože? T-to bych mohl jet s vámi?"
S tímhle vůbec nepočítal, že ho někdo hned první den někam pozve… a už vůbec ne tihle kluci.
"No jasně, že bys mohl, že váháš. Budeme rádi," usmál se Andy a jednou rukou utlumil Nikolaje, který už chtěl prohlásit jedno ze svých moudrostí. A to nemohl, protože je až moc upřímný a někdy to nedělá dobře.
"No, tak to pojedu rád. A kdy je odjezd?"
"Tak za půl hodiny, ještě musíme počkat na ostatní kluky."
Eda se usmál, byl šťastný. Sice se trochu bál, co na to řekne Chris, ale na druhou stranu se třásl štěstím, že ho uvidí a bude blízko něj.
"Tak kapelu říkáš?" prohrábl si vlasy chlapec, který se přistěhoval. Zadíval se před sebe a jeho zrak ulpěl na malém kamínku.
"Edo?" černovlasý chlapec se ho ptal už po páté, ale on doposud neodpověděl, myšlenkami bloudil v představách.
"Edo, kolik je ti?" lehce do něj strčil blonďák a Eduard zavrávoral.
"Prosím?" zamrkal a podíval se na oba kamarády.
"Ptal jsem se, kolik ti je."
"Mně?… Mně je…" polkl.
"16?" tipnul si Nikolaj.
"Uh…"
"Jak jsem to poznal?… Mám v tom už praxi, není těžký poznat, kolik člověku je. Párkrát jsem se strefil špatně, ale většinou to uhádnu." Zasmál se.
"A vám?"
"Mně je 19 a Nikolajovi 17, ale jeho vyspělost je poněkud starší." Zasmál se blonďatý chlapec.
"Takže tu budu nejmladší?" broukl Eda a kopnul do kamínku.
"Damianovi je také 16. Jede taky, tak neměj strach." Poplácal ho povzbudivě po rameni Nikolaj.
Za necelou půl hodinu tu už stáli všichni kluci. Andreas je seznámil s Edou a společně se vydali do klubu, ve kterém měl dnes vystupovat Chris a jeho kapela.
Eda se nemohl dočkat, až uvidí svého oblíbence. Už při pohledu, kdy ho viděl poprvé, cítil v sobě zvláštní pocit. Možná že to bylo štěstí.

Začínal si pomalu zvykat na partu kluků, kteří ho obklopovali a jeden přes druhého na něj mluvili.
Ani si pořádně nepamatoval, jak se kdo jmenuje a jen tak si všechny prohlížel od hlavy až k patě. Zaujal ho vysoký blonďák, který stál opodál. Poznal, že je o dost starší než ostatní kluci z party.

"Kdo to je?" zašeptal Adreasovi.
"Kdo?"
"Támhle ten vysoký kluk," poukázal na něj Eda.
"Aha, to je Gabriel, Chrisův brácha."

Eda měl knedlík v krku. Rentgenoval Gabriela pohledem. Byl to stejný frajírek jako jeho bratr. Vypadal přísně.
Když Gabriel zjistil, že na něj daná parta upírá pohledy, rozešel se k nim.
"Ahoj," mile se usmál a podal Edovi ruku.
Chlapec však neodpověděl, pouze na něj upíral své hnědé oči. Že by se spletl a vysoký, starší kluk byl jiný, než jeho bratr?
"Ty musíš být Eduard, že je to tak?" Usmál se mile.
"Jak… jak víš moje jméno?"
"Chris mi…"
"Chris?" kníkl a vyvalil své oči.
"Jo, Chris, můj brácha o tobě mluvil. Ještě jsem ho neslyšel mluvit tak rozzlobeně." Zasmál se.
"On se zlobí? Proč?"
"Netuším, prý jsi přišel a Andy se z tebe a tvého psa mohl podělat a on tam prý stál jako absolutní idiot." Zasmál se. "Ale nemusí tě to trápit, ono mu prospěje, když se taky někdo zajímá o někoho jiného než o něj, je pak moc nafoukaný." Smál se od ucha k uchu a hladil si břicho.
"Chce se mi zvracet, nesnáším nervozitu." Uvedl na pravou míru své hlazení po břiše.
"Nervózní? Z čeho?" Zajímal se chlapec s vínovými vlasy.
"Kluci ti to neřekli?… Mhh, to je jim podobný. Jsem Gabriel, zpěvák. Ta kapela je moje. Založil jsem jí." Olízl si rty.
"Fakt? No, tak to je super," usmál se Eda. Určitě se spletl, tenhle kluk je úplně jiný než jeho bratr. Je opravdu moc milý a vypadá, že je i hodný. Zase v něm poskočilo štěstí.
V tomto městě najde určitě dobré kamarády...
Nejvíce se o něj však zajímal Andreas. Blonďák stál všude, kde byl i Eda a vždycky byl první, když mělo dojít na vysvětlování okolností. Byl rád. Vždycky Andyho obdařil úsměvem.
Gabriel odešel do zákulisí připravit se na koncert a mezitím se všichni přesunuli k pódiu.

"To jsem nevěděl, že má Chris tak milýho bráchu"
"Gabriel je v pohodě, má na Chrise dobrej vliv. Když se Chris moc rozvášní, umí ho dost dobře uzemnit," smál se Andy.
"A kolik mu je? Vypadá starší."
"Je mu 27, ale mezi nás skvěle zapadá."
"Všiml jsem si," usmál se "a 27 není zase tolik, popravdě jsem ho typoval na více," dodal a zadíval se na podium, po kterém se procházeli všemožní pomocníci. Rovnali kabely, ladili aparaturu. A nakonec se tam objevil i sám Chris. Edovo srdce poskočilo. Nechápal, že zrovna on se mu líbí, zrovna někdo, kdo o něj nejevil sebemenší zájem.
I když chlapec věděl, co jej na něm přitahovalo. Byla to jeho tajemnost, arogance a naděje, že uvnitř určitě dokáže být něžný.
---
"Miluju tě." Šeptl udýchaně se zakloněnou hlavou. Seděl obkročmo na Chrisovi a pomalu se pohyboval po jeho údu.
Klouzal nahoru a dolů doprovázen tichými vzdechy jeho společníka.
Slastně zavíral oči a tiskl se na jeho horké tělo.

"Víc, prosím."
"J-já… už… bu…"

---

"Děje se něco?" probralo Edu z jeho dokonalých představ. Trhl sebou a podíval se, kdo ho od tohoto momentu vyrušuje. Samozřejmě Andy.

"Co? Co by se mělo dít?"
"No, já tady na tebe už půl hodinu mluvím a ty jsi úplně mimo."
"Jo, promiň, jen jsem se zamyslel." Zavrtěl hlavou chlapec. Byl zmatený. Když se podíval do Andreasových očí, viděl tam něco zvláštního, byla tam jakási jiskra.
Najednou ho napadla myšlenka - má o něj Andy zájem?
Ne. To určitě není pravda… je to opět jeho výmysl… takovýhle dokonalí kluci, kteří tvoří partu, se přece nemůžou zamilovat do někoho, jako je Eda. On za nějaký čas odjede a oni si na něj už ani nevzpomenou.

Zase se zadíval na Andyho…
"Koncert každou chvíli začne," nahodil milý úsměv a lehce pohladil Edu po rameni.
"A kdy mě provedeš po tom městě?" skousl si Eda rty.
"Kdy budeš chtít, řekni si, já mám čas prakticky kdykoliv, jen ne, když je škola. A tam jsem od osmi do dvou. Ale ty budeš do školy chodit taky, ne?"
"Ano, budeme tu asi půl roku a rodiče chtějí, abych chodil do školy a byl ve styku s jinými lidmi, než tam u nás."
"Edo? Když teď s tebou kamarádím, budu mít atrakce zadarmo?" zasmál se Andy.
Eda propukl v hlasitý smích, celý sál se na něj zadíval.
"Kamarádíš semnou jen proto, aby si měl zadarmo atrakce?" smál se a sotva popadal dech.
"A proč jinak?" Andy se začal hlasitě smát taky.
Avšak netrvalo ani minutu a světla v klubu zhasla. První tóny se rozlehly ve tmě pohlceném klubu.
Kytary, bicí… Gabriel.
Světla se rozsvítila a díky svému místu měl Eda perfektní výhled na Chrise.
Tiše vydechl vzrušením.
---

Chlapec tiše vydechl a zavřel oči. Slastí se celý prohýbal.

"Dělej mi to pořádně!" křikl. "Chci víc."

Pohyboval se na tmavovlasém chlapci a dotýkal se ho všude, kam jen dosáhl.

---

"Je to nářez, co?!" křikl blonďák Edovi přímo do ucha" a pohyboval se v rytmu muziky.

Eda se musel opět rychle vzpamatovat ze svého snění. "Jo, to je, líbí se mi jejich hudba," usmál se na Andyho, který mu vlídný úsměv oplatil.
A určitě se mu to nezdálo… určitě se na něj blonďák natlačil. Teď mohl zřetelně cítit jeho dech na svém krku a taky menší bouli, kterou měl Andy v kalhotách.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christina <3 Christina <3 | Web | 21. dubna 2011 v 11:38 | Reagovat

Sůůpéér :D, chci další díl :).

2 Zero Zero | 22. dubna 2011 v 15:03 | Reagovat

skvelá kapitola neviem sa dočkat dalšej :D

3 Keishatko & Kana Keishatko & Kana | Web | 15. března 2012 v 2:06 | Reagovat

no teda..tie jeho predstavy sa mi začínajú páčiť :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama