Chcete dostávat informace o novém díle do zpráv? Přidejte si náš profil CARROUSEL POVÍDKA a dostávejte info hned, když se objeví nový díl... x))

https://www.facebook.com/profile.php?id=100003578337012

Carrousel 37. díl

1. dubna 2013 v 15:25 |  Carrousel
Autor: Amy

37. díl


"Ty se zbláznil ne? Nejen že si nemůžeme dovolit vztah s holkou, ale s klukem už vůbec ne." Šílel.
"A to jako proč?"
"Není to dobrý pro kapelu," kývl vážně. "Nikdy si nepoznal, proč mají úspěšný kapely tolik fanoušků? Nemají závazky, vole."
"Jenže my nejsme žádná velká známá kapela, prober se." Poklepal si na hlavu Chris, myslel si o něm, že se zbláznil.
"Něco na tom pravdy bude, brácho," zadíval se na něj Gabriel.
"Jsi na jeho straně?"
"Nejsem na ničí straně, jen v tomhle má pravdu. Sice nejsme žádná velká známá kapela, ale mohli bychom být. Ty bys snad nechtěl?" zašeptal.
"Ne na úkor soukromí," napil se černovlasý chlapec. Rozhovor ho unavoval.
"Myslel jsem, že když jsme do toho spolu šli, věděl si co a jak."
"Gabrieli, podívej se, jak mluvíš. Nebyl si i ty ten co chtěl dělat hudbu pro lidi a ne pro peníze?"
Gabriel na chvíli ztichl. Věděl, že tohle opravdu říkal. Nechtěl být slavný, chtěl dělat muziku, protože jí miloval a také jí chtěl dělat pro lidi, kterým se daná hudba bude líbit.
"Pokud se budeš ohlížet na kapely, jako jsou Tokio Hotel, který roky s nikým nechodili, protože nechtěli ztratit fanynky, který je milovali jen pro vzhled. Tak v tomhle s tebou nejedu."
"O tomhle by se taky trochu dalo hádat," namítl Eda. "Ne každý je miloval jen pro vzhled…"
"Edo teď ne," zadíval se na něj přísně jeho milenec.
"Takže co chceš? Říct fanouškům 'Čau lidi, jmenuju se Chris, sem bubeník a mám kluka' to chceš? Myslím si, že i kdyby milovali naší hudbu, nedivil bych se, kdyby nás přestali poslouchat jen proto, že si gay. Některý lidi to nesnášej tak dobře, jak já." Mumlal Gabriel.
"Edo, jdeme," chytil ho za ruku a táhl ven z klubu.
"Jen utíkej," křikl za ním bratr.
"Je to moje vina, že na tebe jsou naštvaní," šeptl smutně.
"Edo, nedávej si vše za vinu. To já jsem to řekl a to já s tebou chci být." Pevně ho objal kolem pasu, vycítil, jak se Eda chvěje. Venku bylo pár stupňů pod nulou, vítr nepříjemně foukal. Cuchal jim vlasy.
"Víš, co bych si teď přál?" zašeptal zasněně Eda.
"Povídej,"
"Být v pokoji, kde je krb, ležet na chlupatém koberci, úplně nahý vedle tebe," šeptal. "Možná popíjet nějaké šampaňské, jíst jahody se šlehačkou…"
"Edo, moc koukáš na romantické filmy, tohle po mě nechtěj," zasmál se Chris, zavrtěl nevěřícně hlavou.
"Je to můj sen," zamumlal naštvaně a ruce schoval víc do kapes.
"Můj sen bylo mít kapelu."
"Říkal si, že to není moje vina, že sou naštvaní tak to nevytahuj," křikl.
"Edo?!"
"Promiň, ale já chci ke krbu,"
"A co mám asi tak dělat? Pokud sis nevšiml, tak v našem, skoro zříceném baráku krb nemáme."
Eda se zastavil a zadíval na svého společníka. Nedošlo mu to. Byl zaslepen svou představou ideálně stráveného večera, že si neuvědom, že není možnost kde. Ani u něj v maringotce, ani u Chrise doma, krby neměli.
"Chceš jít k nám? Mohl bych najít na počítači nějakou animaci nebo video ohně, pokud ti to pomůže," mrkl.
"Blbče," zasmál se, ale nakonec kýl. Pomalu se rozešli ke Chrisovi domů.
"Přemýšlel jsem o té Silvestrovské párty," nadhodil Eda po chvíli.
Chlapec na něj obrátil pohled, neřekl však nic.
"Nevím, jestli tam půjdu, přemýšlel jsem, že… mohli bychom být spolu."
"Proč tam nechceš jít?" zajímal se.
"Sam,"
"Ten tam nebude, dál?" věděl, co chtěl jeho přítel říct, ale chtěl to slyšet od něj.
"Andy," zašeptal tiše se sklopenou hlavou. "Já vím, že se mu nemůžeme vyhýbat, ale ještě jsem pořád nevymyslel jak mu to říct. Chrisi je na vozejčku a já ho nechal. Cítím se provinile." Sedl si na zasněženou lavičku.
"Nastydneš," natáhl k němu bubeník ruku.
"Chrisi je to vážný, co budeme dělat?" zvedl k němu oči, bylo mu jedno, že může nastydnout.
"Možná," sedl si nakonec vedle něj, "možná bychom s Andreasem mohli promluvit společně. Vysvětlit mu to a možná bychom mu mohli i nějak pomoct."
"Jak? Máš nějaký plán?" vyjíkl nadšeně chlapec. Doufal, že jeho milence něco napadne.
"Dáme ho dohromady s tím Timem,"
"Ne, zbláznil ses?" křikl, "a vůbec, je to Tom, ne Tim." Zvedl se a založil ruce v bok. "Myslel jsem, že vymyslíš něco smysluplnějšího. Ne nápad co by zvládlo i malý dítě."
"Ale Edo, je to nejlepší řešení, kdyby se zamiloval do někoho jiného."
"Ne Tom ne!" stál si za svým. Zkřehlými prsty přejel po svých bocích, byla mu opravdu zima. "Měli bychom jít." Poznamenal a rozešel se, aniž by na Chrise počkal. Cítil se zvláštně, nechtěl vymýšlet žádný další plán a už vůbec ne si znovu zahrávat s něčími city.
Tiše vydechoval studenou páru z úst. Zkoumal, jak dlouho trvá, než se pára ztratí.
"Edo," křikl znovu Chris. Jeho společník nevědomky přidal do kroku a vzdaloval se čím dál víc. "Mohl bys na mě počkat?" zakřičel, nemohl jít rychleji, jeho boty nebyli příliš teplé. Cítil jak má zmrzlé prsty a každý krok jej bolel.
"Promiň," zamumlal si spíš pro sebe, neotočil se.
Netrvalo dlouho a oba šli vedle sebe, mlčeli.
Jediný zvuk, který rušil ticho kolem nich, byl praskající sníh pod jejich nohama.
 

Carrousel 36. díl

31. března 2013 v 18:02 |  Carrousel
Autor: Amy
Info o nové postavě Thomasovi naleznete zde >> http://carrousel.blog.cz/1303/tom

36. díl

Když se konečně dostali dovnitř klubu. Bylo narváno.
"Wow je to tu tak cool,"prohlásil nadšeně Tom a vytáhl svůj IPhone. Hned si musel udělat fotku.
"A ty jsi sem přišel sám?" zajímal se Eda. Zdálo se mu divné, že tak mladý kluk jde na koncert sám.
"Původně jsem měl jít s kamarádkou, ale nakonec nemohla. "Seznámím tě s ní."
"Ok," kývl pouze. Očima přejížděl po klubu. Snažil se zachytit někoho známého s party, nebo kapely.
"Přemýšlel si někdy, že bys také založil kapelu? Já ano. Je to můj sen, ale zatím jsem na to nenašel lidi." Zasmál se a udělal další fotografii.
"Nebavilo by mě to." Zamumlal chlapec.
"Co by tě na tom nebavilo? Nemáš rád hudbu? A hlavně, tolik cestovat. Vidět tolik měst."
"Jezdím s poutí." Oznámil. "Pořád jsme v novém a novém městě. Je to unavující." Zadíval se na něj.
"Wow, hustý." Žasl Thomas.
"Za chvíli začínáme." Oznámil Gabriel. Poupravil si své vlasy.
"Ahoj Berlíne," vběhl na podium a zasmál se. "Jsme nesmírně rádi, že vám tu dnes můžeme zahrát. Takže děkujeme K17 der Club za tuto příležitost. Užijte si koncert.
"Wohou," zajásal Tom a s prvním zazněním kytary se rozječel.
Na Edu působil jako hysterický fanoušek.
"Notak, užívej si to," zaječel a skákal.
Eda se rozhlédl, všiml si pogujících lidí, lidí co pouze kývali hlavami do rytmu hudby a lidí, co pouze postávali a vypadali, že se každou chvíli unudí k smrti.
Když si uvědomil, že i on vypadá, že se nudí. Začal mírně pohybovat hlavou.
Usmál se, když si všiml Chrise za bubny.
"Líbí se ti?" zakřičel Tom.
"Co?" zadíval se na svého společníka.
"Líbí se ti ten bubeník? To je Christopher. Brácha toho zpěváka. Gabriela." Zasmál se.
"Jo já vím,"pousmál se.
"Takže tu kapelu znáš, super!" objal Edu kolem ramen, poskakoval.
Když koncert skončil, klub se poměrně vyprázdnil. Zůstalo tu pouze několik fanynek, které chtěli podpisy, partiček, které chtěli pít a Eda s Tomem.
"Pojď si také pro podpis," žadonil Tom. Nechtělo se mu tam jít samotnému.
"Musíme?"
"Jo," oznámil, chytil chlapce za ruku a táhl ho do houfu fanoušků. "Já, já chci taky autogram a fotku," křičel a tlačil se ke skupině.
"Ahoj Edo, nečekal sem tě tu," pozdvihl obočí Gabriel. "Chceš taky autogram," zasmál se.
"Ani ne," ušklíbl se chlapec.
"Edo? Vy se znáte?" vyvalil oči Tom. "Proč si mi to neřekl?" vytáhl sešit a podal to Gabrielovi pro autogram.
"Neptal ses, jestli znám členy." Usmál se.
"Ahoj," přistoupil k němu Chris. "Máš nového kluka?" musel si rýpnout.
"Vtipný," zamručel. "Přišel jsem si promluvit."
"Dej mi ještě chvilku, podepíšu se, vyfotím a pak sem jen tvůj. Dobře?"
Chlapec kývl a vyfotil Toma s celou skupinou. Poté se protáhl z davu fanynek ven.
"Proč si mi neřekl, že je znáš osobně. Edo," chlapec mu byl hned v patách. "To je úžasné, úplně nejlepší."
"Když to říkáš," vydechl. Netušil jak a co Chrisovi vlastně řekne.
"Jak dlouho je znáš? Myslíš, že tu bude nějaká after párty? Já osobně doufám, že jo. Bylo by to úžasné. Pít s tak super kapelou." Zasnil se.
"Jo určitě bude, představím tě Gabrielovi a můžeš s nimi pít klidně celou noc," mrkl.
"Budeš ten nejbožejší kamarád," zavýskal a pevně Edu objal.
"Tak jsme tu," pousmál se Chris a ostatní šli hned za ním.
"Tohle je Tom," kývl na blonďáka s nadějí, že se ho ujme.
" Jsi Edův kamarád?" usmál se Gabriel.
"Tak pojď," chytil Edu černovlasý chlapec a odvedl ho stranou. "Omlouvám se, úplně jsem na ten koncert zapomněl. O čem si semnou chtěl mluvit?"
"Byla to chyba," vydechl. "Rozcházet se s vámi oběma. Akorát bychom se trápili všichni. Chci tebe Chrisi. Vím, že to Andymu ublíží, ale nechci být bez tebe a máma říkala, že bys mohl jet s námi, nebo bychom se mohli navštěvovat a…"
"Počkej," přerušil ho. "Chceš mě?" usmál se.
"Ano," kývl Eda "chci."
"Miluju tě," zašeptal tiše a objal svého milence.
"I já tebe," vydechl spokojeně chlapec s vínovými vlasy. Byl opět šťastný.
"Chceš být tady, nebo jít ke mně?" usmál se.
"Nebylo by vhodné teď odcházet a nechat tu Toma samotného."
"Kdo to vůbec je, nikdy si o něm nemluvil." Poznamenal.
"Seznámili jsme se dnes před vchodem do klubu. Je tak strašně upovídaný, ale jinak je v pohodě. Myslím, že bychom mohli být přáteli." Olízl si nervózně rty.
"Edo, doufám, že nemáš v plánu nějakou další z tvých akcí."
"Další z mých akcí?" pozdvihl nechápavě obočí.
"Začít se s ním stýkat z nějakého důvodu." Naklonil hlavu.
"Chrisi, to co jsem udělal, byla chyba a vím to. A už to nikdy neudělám. Chci prostě jen nějakého kamaráda." Zamručel trochu naštvaně. Nelíbilo se mu, co si muzikant myslí.
"Dělám si srandu," mrkl, objal ho kolem ramen a vedl za ostatními.

"Edo, to je úžasné. Děkuju, za to že jsi a já se s tebou seznámil a teď znám i kapelu." Jásal Tom.
"Co řešíte," usmál se Chris, vzal si pivo, které leželo před ním.
"Hej, to je moje," zasmál se jeho bratr.
"Objednej si další," vyplázl na něj jazyk a znovu se napil.
"Řešili jsme hudbu, věděl si, že Tom má také rád Sex pistols?" Usmál se Gabriel. Byl rád, vždy když našel člověka se stejným hudebním vkusem.
"Co posloucháš ty, Edo?" obrátil se na něj Thomas se sklenicí džusu.
"Taky máš rád džusy?" usmál se. "A poslouchám nejčastěji All Time Low a Tokio Hotel."
"Tokio Hotel? To je fajn skupina, líbí se mi ta písnička Schrei. Ale už je stará." Napil se.
"Mají spoustu nových a super písniček, někdy bys mohl přijít k nám a můžeš si je poslechnout. Mám všechny CD." Pyšně se usmál Eda.
"To by bylo super. Přijdu rád."
"Panebože, zaslechl sem právě jméno Tokio Hotel?" zděsil se chlapec, který právě přišel s dalším pivem. Byl to kytarista skupiny.
"Problém?" zadíval se na něj Eda.
"Jo, nemám je rád, jsou to…"
"Jsou to co?" pozdvihl obočí Chris. Věděl, co jeho kamarád chtěl říct, věděl, že nemá rád gaye a ani si nevzpomínal, jestli vůbec o sobě a Edovi řekl v kapele. "Je jedno s kym chodí ne? Já jsem taky s klukem." Oznámil.
"Cože?" vyjekl kytarista.
"Chodím s Edou." Usmál se a políbil chlapce do vlasů.

Tom

31. března 2013 v 13:43 |  Postavy z povídky

Tom:

Jméno: Thomas
Příjmení: Kaufman
Datum narození: 25.3.1994
Věk: 17
Znamení: Beran
Sourozenci: Žádní
Oblíbená barva: Šedá
Oblíbené pití: Pomerančový džus, vše ve Starbucks
Oblíbená hudba: The Red Jumpsuit Apparatus
Oblíbený film: Hudební filmy
Momentálně oblíbený song: The Red Jumpsuit Apparatus - False Pretense
Co miluje: Své matky, dobrou společnost, hudbu
Nemá rád: Pavouky a ostatní hmyz
Šťastná čísla: 5, 25, 65, 325
Šťastný den: čtvrtek
Charakteristika postavy:
Je znamením nového začátku. Má prostou, málo komplikovanou povahu. Má pevnou vůli, je ctižádostiví a touží po nezávislosti. Věří ve vlastní schopnosti a usiluje o co nejrychlejší dosažení cíle, který si stanovil. Nebojí se žádných překážek a nedá se odradit neúspěchem. Nadšeně se chopí práce i příležitosti, neuvažuje dlouho, zda mu stačí síly a schopnosti k vyřešení úkolu. Snadno a rychle chápe a má dobrý postřeh. Někdy může být sobecký, neklidný, náladový a podrážděný. Potíže mu dělá dodržování rozumné míry a snadno proto překračují meze.
 


Carrousel 35. díl

30. března 2013 v 16:18 |  Carrousel
Autor: Amy
PS: Omluva za další pauzu nestačí.
Proto se teď těšte na povídku každý den x)

35. díl

"Ano?" zašeptal černovlasý chlapec. Nemohl uvěřit.
"Ahoj, nebudím tě? Vím, že už je pozdě, ale nemohli bychom se sejít?"
"Ok, znám jednu malou hospodu v zapadlé části města. Dostaneš se tam?" zívl chlapec.
"Zní to jako bys mě v té zapadlé části chtěl zabít."
"Myslíš, si že bych zabil někoho, koho miluju?"
"Dobře kde to je?"
Chris nadiktoval adresu a líně vstal z postele. Netušil, proč se s ním chce Eda sejít, bál se okamžiku, kdy ho opět uvidí.
"Kam si myslíš, že jdeš?" pozdvihl obočí Gabriel.
"Co je ti do toho?" zamručel a oblékl si bundu.
"Za hodinu máme koncert, je mi do toho hodně." Vstal od stolu.
"Co?" prudce se na něj podíval. Úplně zapomněl na jejich dnešní domluvené vystoupení v klubu K17.
"Zapomněl si?"
"Ne, ne, jasně že ne. Jen jdu před dům na cigaretu." Pozdvihl ramena jakoby nic a zmizel za dveřmi. Dole si nervózně zapálil a vytáhl mobil. "Notak, zvedni to." Šeptal si tiše.
"Prosím? Eda u telefonu," tiše se zasmál chlapec na druhém konci.
"Edo, změna plánu. Úplně mi vypadlo, že máme koncert. Nemohl bys přijít do klubu K17?"
"A… to je kde?"
"Pettenkoferstraße 17a, je to…" zadíval se na své hodinky, "za hodinu… od osmi. Přijď prosím, musím běžet." Položil to, típl cigaretu a odběhl se připravit.
Eda z toho nebyl zrovna nadšený. Myslel, že si s Chrisem promluví v klidu. O samotě. Ne že se o něj bude dělit s ostatními členy kapely a s fanynkami.
Oblékl si bílé triko, černý svetřík, černé kalhoty a jako doplněk šátek, který dostal od Chrise.
Chtěl se mu líbit.
Netrvalo dlouho a on stál před vstupem do klubu. Fronta byla velká. Klub měl velkou kapacitu a na koncert přišlo dost lidí.
Nervózně podupával nohou. Necítil se ve své kůži.
"Vidělas jejich stránky? Na té nové fotce to Chrisovi tak sluší." Mumlala zamilovaně jedna slečna.
"Víc se mi líbí Gabriel." Zasmála se jiná holka.
Eda ani netušil, že má Chrisova kapela své stránky. Nenapadlo ho nikdy se podívat.
"Támhle jdou" křikl někdo a pár fanynek se hnalo k autu.
Nebyla to moc slavná kapela, ale svou základnu fanynek, která se denně rozrůstala, měla.
"Podepíšeš se mi?" "Jsem vaše největší fanynka." "Fotku prosím."
Překřikovali se jedna přes druhou.
"Bláznivý holky." Zasmál se kluk stojící vedle Edy. "Jsem Tom, jak se jmenuješ ty?" podal mu ruku.
"Eda," šeptl stručně.
"Máme stejně dlouhé jméno," zasmál se.
"Vlastně jsem Eduard." Oznámil.
"A já Thomas. Což to tvé je na E-D-U-A-R-D." začal počítat písmenka na prstech. "Na šest písmen. A já jsem Thomas. Moje je taky na šest. Máme toho tolik společného." Usmál se mile. "posloucháš tuhle skupinu?"
"Mhh, ani ne. Jdu sem kvůli kamarádovi." Nevinně se usmál.
"Já je poslouchám už několik dní. Tohle je můj první koncert téhle kapely. Vážně se mi líbí písnička 'Voice in my head'. Je to oblíbená Gabriela. To je fronton."
"Super," usmál se. Neměl moc náladu na povídání s někým, koho nezná.
"Ty toho moc nenamluvíš, co? To ale nevadí. Tak kde máš toho kamaráda?" Rozhlédl se.
Eda nechtěl hned říct, že člen kapely je ten o kom mluvil. "Ještě nedorazil."
"Tak ti zatím budu dělat společnost," usmál se Tom a Eda litoval, že neřekl něco jiného.
Je támhle, měj se. Prý se sejdeme za rohem. Prý jdeme do jiného klubu. Tolik odpovědí s emu honilo hlavou a on si vybral tu nejhorší, jakou mohl.
"Pověz mi něco o sobě? Ale pokud tě nenapadá nic, co by mě zajímalo. Tak začnu, abys měl inspiraci. Jmenuju se Tom, je mi 17 let. Chodím na učiliště zaměřené na kadeřnictví. Jednou budu mít svůj vlastní salon. Ještě jsem nevymyslel název, ale bude to něco nejvíc cool.
Možná bych tě mohl ostříhat, kdybys chtěl. Potřebuju to na někom cvičit, ale neboj, neostříhal bych tě moc." Zasmál se a pokrčoval. "Sem jedináček, ale vždycky sem si přál staršího bráchu. Často si představuju, jak by asi můj život vypadal, kdybychom byli v naší rodině dva kluci…"
"Nemáš tátu?" zadíval se na něj Eda. Netušil jak se mohl na něco takového zeptat. Nebylo to vhodné. "P…promiň, nevím, co to do mě vjelo."
"To je v pořádku. Nemám tátu. Popravdě neznám ho. Mám dvě mamky. Chtěli dítě a tak zašly do spermobanky a teď jsem tu."
Eda se na něj zamyšleně zadíval. Tohle by ho ve snu nenapadlo. Ještě nikdy nepotkal někoho, kdo by měl oba rodiče stejného pohlaví. Smířil se s tím, že nikdy rodinu mít nebude. Ale pokud mohou mít dvě ženy, co jsou spolu dítě. Možná by mohl mít i on někdy v životě rodinu.
"Já vím, zní to divně, ale už jsem si zvykl." Uculil se Tom.
"Ne, nezní to divně já jen. Jsem gay a… nikdy jsem nepřemýšlel, že mohou mít lidi stejného pohlaví děti. Není to trestné?"
"Proč by bylo?" pozdvihl obočí. "Je každého volba jestli chce dítě nebo ne."
"A… jde to i u mužů?" zajímal se chlapec s vínovými vlasy.
"U těch je to horší. Nemůžou si dojít na umělé oplodnění, tudíž musí sehnat náhradní matku, která by jim dítě odnosila. Nebo zvážit adopci. Ale to trvá strašně dlouho, a není jistota, že dítě svěří do péče dvou chlapů."
"Jak to, že o tom víš tolik?"
"Mluvil jsem o tom s mamkami. Popravdě, já jsem také gay." Usmál se. "Máš přítele?"
"No já, asi jo. Nebo měl jsem. Dva."
"Wow, rebel."
"Nejsem rebel. Pouze jsem se dostal do špatné situace." Těžce vydechl.
"Pořád toho tvého kamaráda nevidím. Možná bychom mohli jít na koncert spolu. Co na to říkáš?" naklonil hlavu mírně na stranu. Tvářil se sladce.
"Ok, proč ne," kývl nakonec Eda.

Carrousel 34. díl

24. srpna 2012 v 3:56 |  Carrousel
Autor: Kitty & Amy
PS: Omluva za velikánskou pauzu nestačí...
Brzy se objeví další díl. Děkujeme těm, kteří čtou naší povídku a ještě více, těm, kteří komentují. Jsme za to nesmírně vděčné x))

34. díl

"Jsem doma" houkl Eda, když vešel do maringotky.
Odpovědi se mu však nedostalo. Nikdo tu nebyl. Chlapec tiše vydechl, posadil se. Bylo mu vše líto.
"Překvapení," otevřeli se dveře, kde stála jeho matka s otcem. Každý drželi jeden dárek.
"Ahoj," nahraně se usmál Eda. Neměl náladu řešit s nikým, proč je smutný.
"Ahoj miláčku," usmála se máma, přešla k chlapci a políbila ho na tvář. "Veselé Vánoce," předala mu dárek. Jeho otec udělal to samé.
"Děkuji," uculil se mile Eda. Začal rozbalovat netrpělivě dárky.
"Mami! Tati!" chlapcovi oči se rozzářili, když v jednom z dárků našel mininotebook a ve druhém myš. "To jste neměli."
"Mysleli, jsme, že budeš rád ve spojené s kamarády, až odtud odjedeme," usmála se matka. Netušila co se před necelou hodinou odehrálo.
"Děkuju," kývl. Vzal si své dva dárky, položil si je na postel. "Taky pro vás něco mám" vytáhl dvě malé krabičky. Dal to rodičům.
I oni poděkovali za dárky. Chystali se odejít, když v tom chlapec s vínovými vlasy lehce uchopil maku za ruku. "Počkej," zašeptal.
"Chtěl… bych si promluvit," sklopil oči, nevěděl jak přesně se zeptat, ale došlo mu, že potřebuje radu.
"Děje se něco miláčku?" šeptla matka se strachem v hlase.
"Ne... já jen, chtěl jsem se zeptat jak si… poznala, že táta je ten pravý," zamumlal stydlivě.
"Jak se, to poznala?" pozdvihla matka obočí.
"Ano, jak si věděla, že zrovna s tátou chceš žít." Zadíval se na ní.
"Milovala jsem ho… hrozně moc, chtěla sem s ním zůstat ať by se dělo cokoliv." Usmála se. "Je ve tvém životě taky někdo takový? Ten jak hraje na bicí?" usmála se.
"Jak… jak o něm víš?" vyvalil oči chlapec.
"Říkal si o něm hned první den, ještě si pamatuju tvá slova. Řekl jsi 'Maminko, já se zamiloval'." Usmála se mile žena
"Zamiloval jsem se do Chrise," kývl Eda. "Ale… teď je tu další kluk, jsou dva a já... chodil s oběma a dnes jsem se s oběma rozešel."
"Tys… chodil s oběma? A… spal si s nimi?" zajímala se máma vážně. Nechtěla, aby její syn byl nějaký kluk, se kterým se vyspí každý.
"Ne, neboj," zalhal.
"No a na co se tedy přesně ptáš mě? Nějak nechápu spojitost miláčku." Šeptla něžně.
"Nechci je opustit, miluju je… oba, ale nemůžu být s oběma a… za dva měsíce odjíždíme má to cenu? Ale, chtěl bych tu zůstat a být s nimi. Teda ne s oběma, ale… já nevím co dělat." Těžce vydechl.
"Koho miluješ víc?" zajímala se žena.
"Já nevím, oba."
"Edo, nemůžeš oba milovat stejně."
"Chrise," zašeptal skoro neslyšitelně mladík.
"Tak buď s ním, dva měsíce jsou ještě dlouhá doba a pak se to nějak udělá. Třeba by mohl přijet na návštěvu až bychom byli v nějakém okolním městě." Usmála se.
"Nemůžu s ním být, je to nefér vůči Andymu, nemůžu mu tak ublížit." Namítl.
"A oběma ublížit můžeš?"
"Není to fér,"
"Edo, ale to nebylo ani to, že sis začal s dvěma chlapci najednou. Na co si myslel?" žena založila ruce na prsou.
"Říkal jsem ti, že ke mně Chris ze začátku nebyl zrovna vlídný. A já bych se k němu jinak nedostal, musel sem začít chodit s Andym, abych se dostal do jejich party a pak se vše seběhlo tak rychle. A já začal chodit s Chrisem. Tajně, ale pak se Andymu stala nehoda a já za to teoreticky mohl a opustit ho by bylo strašný a…"
"Edo! Zpomal." Přerušila ho jeho matka, z Edy slova padala tak rychle, že to žena sotva vnímala a dávala dohromady.
"Promiň," broukl.
"Co kdybychom se najedli? Máme od včerejška bramborový salát a řízek, dáš si?" usmála se.
"Nemám hlad, maminko," zašeptal Eda zničeně. Bylo mu strašně.
"Edo, vyřeší se to, slibuju," kývla. "Nandám nám jídlo." Žena vstala a odešla připravit talíře s jídlem. Když vše bylo nachystané. Udělala si celá rodina opožděnou štědrovečerní večeři.
"Pomůžeš mi s nádobím?" šeptla matka, když všichni dojedli. Chlapec s vínovými vlasy kývl, sesbíral ze stolu prázdné talíře a odnesl je.
"Povíš mi tedy, co přesně se stalo?" šeptla.
"Je to moc dlouhý příběh."
"A my máme spoustu času," kývla žena. Mile se usmála a začala mýt nádobí.
Eda se dal do vyprávění.
Pověděl jí vše, jak potkal kluky, jak se k nim dostal do party. Začátek chození s Andreasem. Tajný vztah s Chrisem. Nenávist od Sama. Zjištění, že Andy a Chris nebyli pouze přátelé. To jak se s Andym hádali a on ho strčil pod auto. Blonďákovo ochrnutí. Vztah z lítosti. Láska…
"Dobře, ale Edo, to zní jako, kdybys miloval Chrise, ale s Andym byl pouze kvůli té nehodě." Šeptla.
"Ano, zezačátku to tak bylo, ale… já se do něj asi zamiloval… Vím, že to není tak silné jako u Chrise. Když sem s ním… Cítím se v bezpečí, cítím, jak se ho potřebuju dotýkat, trávit s ním každou vteřinu. Jak si přeju, aby se zastavil čas… Jenže s Andym. Cítím se s ním hezky, dělá mi dobře, když se směje, když mu můžu pomoct, a…"
"Edo, ale to pořád nezní jako láska to co říkáš u Andrease."
"Mami," zamručel Eda, byl přesvědčen, že miluje oba dva.
"Já vím, že nechceš ublížit Andreasovi, ale zasloužíš si štěstí, zasloužíš si být šťastný a to… jak se usmíváš, když mluvíš o tom černovlasém chlapci, naznačuje, že s ním opravdu šťastný jsi." Usmála se.
Eda jen sklopil oči, docházelo mu, že má jeho matka pravdu. Chris byl pro něj ten pravý, ten který ho mohl udělat šťastným. Ten, který mohl udělat jeho život ještě lepším.
"Jenže co potom? Co až odjedeme?" zamručel, složil ruce na prsou.
"Mohl bys ho navštěvovat nebo on tebe, kdybychom byli ve městech poblíž. Nebo… by možná mohl jet nějaký čas s námi." Navrhla, věděla, že tím svému synovi vyrazí dech. Měla pravdu. Její syn se jí vrhl kolem krku. "To jako vážně?" zamumlal šťastně.
"Možná, ale nejprve bys to měl vyřešit s ním a i s Andreasem. Vím, že ho to bude bolet, ale když opustíš oba, budete se trápit všichni tři." Šeptla. Mluvila rozumně.
"Ano," kývl chlapec. Odtáhl se od své matky. "Děkuji," zašeptal. Byl rád, že si s ní mohl promluvit.
Později večer, když Chris ležel ve své posteli, přemýšlel. Netušil, že ho rozchod s Edou tolik vezme. Hodlal o něj bojovat, věděl, že má velké šance. Eda ho přeci miloval. Doufal v to. Už skoro usínal, když se rozsvítil jeho mobilu. S naštvaným zamručením po něm sáhl. Jeho zorničky se značně rozšířili, když si všiml jména na display.

Rozhovor

21. srpna 2012 v 22:21
Slečna Vaše Angela z attractions.blog.cz s námi udělala rozhovor. Moc jí děkujeme x))

1. Pověste nám něco o sobě. Kdo jsou vlastně autorky povídky Carrousel?
Kitty je dvacetiletá holka, která žije blízko Prahy. Má ráda srandu, výlety, cestování a četbu. Má několik životních snů a cílů, které se snaží dosáhnout.
Amy je o rok starší, je jí dvacetjedna let, také žije nedaleko Prahy. Má ráda své přátele, hudbu, grafiku, módu, kreslení, malování, focení a párty. Její sen je jednou se odstěhovat do Německa.

2. Kdo vlastně s povídkou první přišel?
Kitty: Myslím, že s povídkou přišla první Amy. Je to tak?
Amy: Ano, ale už ani nevím jak mě to napadlo, ten nápad přišel nějak sám a já kontaktovala Kitty, zda by to semnou nechtěla napsat. Souhlasila a já byla nesmírně ráda.
Kitty: A tak jsme prostě začaly psát příběh z poutě ..
_____________________________________________________________

Pokud vás zajímá celý rozhovor, naleznete ho zde >> http://attractions.blog.cz/1208/rozhovor-s-autorkami-povidky-carrousel-kitty-a-amy

Konec prázdnin

25. července 2012 v 15:10
Ještě týden a končí nám naše Carrousel prázdniny.
1.8 se můžete tešit na nový díl x))

Carrousel 33. díl

31. května 2012 v 18:02 |  Carrousel
Autor: Kitty & Amy

33. díl

Chris si tiše povzdechl, zul boty, které posléze zasunul do botníku a líným krokem vyšel vstříc Andreasovu pokoji.
Když mířil k němu domů, netušil, že tu potká i svého milence. Myslel, že tu bude Andy sám a on by si s ním mohl v klidu promluvit.
Opatrně otevřel dveře.
"Ahoj," kývl, neměl ani ponětí, že Andy pravdu zná. "Jak je, je ti líp?" zadíval se směrem na ležícího blonďáka. Ten však mlčel.
Jeho oči byly zabodnuty do těch Chrisových. Propaloval ho pohledem.
"Ví to," zašeptal tiše Eda a omluvně pozdvihl ramena.
"Kámo, nevím co na to říct, na tohle nejspíš omluva není."
"To máš pravdu, že není," zavrčel Andreas. Kdyby mohl, nejraději by vstal a Chrisovi vrazil pěstí. Tolik si to přál, tolik se podvědomě přemlouval, prosil všemohoucí, aby se alespoň jednou, naposledy postavil.
"Můžeš nás omluvit? Rád bych si s Andym promluvil o samotě," zadíval se Chris na nejmladšího chlapce v pokoji.
"P… proč?" pozdvihl obočí. Nechtěl tu své milence nechávat o samotě, měl strach.
"Edo tohle je mezi námi a…"
"Ale já to zavinil, nechci, abyste se hádali nebo si ubližovali," namítl.
"Kdo říkal, že se budeme hádat, řekl sem, že si s ním chci promluvit." Černovlásek chytil nejmladšího za paži, vedl ho pryč z pokoje. "Andyho mamka říkala, že tam máš polévku, tak se jdi najíst a my si s Andym promluvíme." Mrkl povzbudivě, zabouchl za Edou dveře.
"O čem chceš mluvit?" vydechl bez zájmu blonďák.
"Nejprve bych měl začít… omluvou?" zadíval se na něj s otazníky v očích.
"Spal si mi s přítelem, na tohle omluva není," křikl.
"Andreasi uklidni se, uslyší nás,"
"To je mi jedno. Nechápu, jak si to mohl udělat, byli jsme nejlepší kámoši. Věděl si, že ho miluju a ty s ním začneš spát?" jeho oči plály zlobou a nenávistí. Byl tak rozzuřený.
"A co jsem měl podle tebe dělat? Mně se líbil taky, prostě jsem se do něj taky zamiloval," křikl černovlásek.
"Ty se mě ptáš, co jsi měl dělat? Měl jsi od něj dát ruce pryč a netahat ho k sobě do postele, to jsi měl dělat!" Andreas sotva popadal dech a v obličeji byl celý rudý.
"Já jsem si ho do postele netahal, on šel dobrovolně! A nekřič tady na mě nebo sem přijde tvoje máma a to ani jeden nechceme." Chris si založil ruce na prsou, byl opravdu hodně naštvaný.
"Vždyť tě znám, ty dostaneš do postele každýho, i když ten druhý nechce! Jsi úplný děvkař, Chrisi, víš to?" Blonďák rozhodil rukama. Nejradši by Chrise uškrtil na místě.
"Co jsi mi to řekl?" Chlapec s černými vlasy se trochu zarazil, ale snažil se nedat na sobě nic znát. Tohle mu přece jeho kamarád nikdy neřekl. Oba věděli, že situace je velmi vážná.
"Jo, slyšel jsi dobře, jsi děvkař!"
"Tohle jsi vážně přehnal, Andreasi," Chris přiskočil ke svému společníkovi a dal mu pěstí. Neovládl se. Blonďák se chytil za tvář, trošku zakňoural a provinile se podíval na chlapce proti němu.
"C-co je? … Promiň, nechtěl jsem ti nijak ublížit," černovlásek se trochu vyděsil. Věděl, že tohle přehnal. Nikdy by svému kamarádovi neublížil a zvláště ne teď, když je v takovémhle stavu.
"Nestarej se o mě, nic mi není," odsekl blonďák. "Si jako myslíš, že jsem nějakej ufňukanej mazánek, když nemůžu chodit nebo co?"
"Ne, to si fakt nemyslím, ale nechci, aby se ti ještě něco dalšího stalo."
"Kéž by se mi něco stalo!" Vykřikl blonďák.
"Nech si ty blbý kecy…víš co? Jdu zavolat Edu, teď už by tu snad s námi mohl být a taky se k tomu nějak vyjádřit, no ne? A ještě něco si pamatuj, Andy," Chris se trochu odmlčel a potom dále pokračoval: "jsem ochoten udělat všechno proto, abych byl s Edou, nechci ho opustit…a taky ho neopustím," dodal už trochu klidnějším hlasem.
"A víš ty co, Chrisi?" Zeptal se s chladným hlasem blonďák. "Já jsem ochoten podstoupit stejnou oběť. Nechci se vzdát Edy stejně tak jako ty a jsem ochoten udělat cokoliv, abych ho získal zpět."
"Jak bys to chtěl prosím tě udělat?"
"Začnu cvičit, myslím, s nohama…a začnu normálně chodit a potom budu žít s Edou normální život, jako předtím než se stalo to neštěstí," Andreas smutně sklopil oči. Byl opravdu odhodlaný podstoupit všechny možné i nemožné rehabilitace.
Bubeník na to už nic neodpověděl, jen lehce nafoukl tváře, jako by chtěl něco říct, ale potom jen hlasitě vydechl, sebral se a s hlasitým zavřením dveří odešel do kuchyně, kde seděl Eda nad talířem plným polévky. Ani se jí nedotkl.
"Edo, mohl by jsi na chvilku do pokoje?"
"J-jo, jasně…" Vykoktal ze sebe chlapec s vínovými vlasy a zvedl se od stolu.
"Ale Edo, vždyť ty jsi tu polévku nesnědl. Není dobrá? Je málo slaná?" Andreasova matka se do kuchyně přiřítila jako tornádo a nešťastně koukala na ten nedotknutý talíř. Eda měl v tu chvíli chuť odpovědět, že nějaká zasraná polívka mu je v tuto chvíli u zadní části těla, ale naštěstí se ovládl. Nechtěl Andyho mámu nijak urazit, přece jen, byla na něj velmi hodná. Nakonec ze sebe vysoukal pouze omluvu, že nemá chuť ani hlad, ale že je polévka určitě výborná, jako všechno její kuchařské umění. Potom se sebral a šel s Chrisem do blonďákova pokoje, kde nervózně přecházel sem a tam.
"Edo? Co nám k tomu řekneš, když jsme se tu tak pěkně všichni tři sešli?" Zeptal se Andy se založenýma rukama na prsou.
"Co bych měl víc říct? Snad jsem vám to řekl už dost jasně. Nemůžu být s oběma najednou, takže nebudu radši s nikým. Nechci nikomu ublížit. Miluju vás oba." Eda už byl bezradný, cítil, že se jeho tělo chvěje.
"Udělám cokoliv, abys se mnou zase byl, Edo."
"Andy, neříkej hlouposti," chlapec s vínovými vlasy se jemně usmál.
"To nejsou hlouposti, Edo. Já opravdu udělám cokoliv, získám tě zpět. Teď nemůžu chodit, ale já cítím, že to zase dokážu. Začnu chodit na rehabilitace a oni mě pomůžou se znovu postavit na nohy a potom vše bude jako dřív."
"Andy, já nechci, abys mě získal zpět. Ani nevíš, jak je to pro mě těžké, vám tohle říkat, ale my za dva měsíce odjedeme pryč, bůh ví kam a ani nevím, jestli se sem někdy vrátíme. Bude lepší se rozloučit zavčasu než na poslední chvíli. Už nemám sílu se takhle dohadovat, je to k ničemu, nechte mě oba dva, je konec," křikl Eda, pohlcoval ho vztek, chtěl, aby ho jeho přátelé začali brát vážně, aby pochopili, že to myslí dobře. Prudce strhl ze svého krku řetízek se srdíčkem, který mu věnoval Andy a hodil ho po něm. Otočil se, vyběhl z pokoje. Vše co za sebou nechal, byli dva uvidění chlapci, hlasité bouchnutí dveří a milostnou etapu jeho života.

Carrousel 32. díl

28. května 2012 v 15:07 |  Carrousel
Autor: Kitty & Amy

32. díl

Gabriel ↓
"Chrisi, mohl by ses soustředit?" zavrčel kytarista. Už posedmé zkoušeli první písničku.
"Jo," zamumlal bubeník, začal znovu bouchat do bicí. Tentokrát vzteky.
"On, dáme si pauzu," navrhl Gabriel, přešel za Chrise, chytil mu pevně ruce. "Uklidni se, brácho, co se stalo?"
"Nic," zavrčel.
"Hele zajímalo by mě, jak je to popravdě s Edou? A chci celou pravdu!"
"Nemůžu, tohle je…"
"Christophere, sem tvůj starší bratr, třeba bych ti mohl nějak poradit." Mrkl.
Jeho příbuzný pouze kývl, vstal od svého nástroje a přesedl si na gauč, který ve zkušebně měli.
"Tak co se stalo?" jeho bratr se posadil vedle.
"Musel jsem sem odejít, nemohl sem být s ním, tolik mě… vytočil," zavrčel černovlásek. Postupně mu převyprávěl celý příběh. To jak Edu potkali, to jak začal chodit s Andym, aby mu byl nablízku. To jak se spolu vyspali, jak spolu tajně byli, jak Eda strčil Andyho omylem pod auto a pak s ním chtěl zůstat kvůli pocitu vinny. Řekl mu vše, v tu chvíli se mu značně ulevilo.
"Takže, on se rozhodl rozejít s vámi oběma a zůstat s Tienem? On miluje i Tiena?" zajímal se Gabriel.
"Ne, nemiluje, jen si myslí, že už napáchal dost škody a mohl by to trochu odčinit tím, že udělá Tiena šťastným. I když si to nemyslím. Akorát by mu ublížil. Ale vysvětluj to tomu prckovi," vydechl.
"Prckovi, kterého miluješ," zasmál se bratr. "Ale tak, přeci tu budou ještě dva měsíce. Máš ještě dost času na to, abys ho přesvědčil, že bez sebe nemůžete být."
"To sice jo, ale myslíš, že se dá Eda přesvědčit? Když si postaví hlavu…"
"Chrisi, mohl si postavit hlavu, jak chtěl. Ale miluje tě a to jen tak nezmizí. Určitě ho přesvědčíš." Pousmál se.
"Měli bychom zkoušet," namítl Chris.
"Má to cenu? Nesoustředíš se," zasmál se, poplácal bratra po zádech. "Jdi domů, promysli si plán. Kup mu kytky, nebo co se gayům kupuje," kývl na něj, nechtěl ho nijak urážet.
"Nebo bych mohl koupit granule pro jeho psa a…"
"A co? Uneseš mu psa a budeš ho vydírat, že ho sníš, když se k tobě nevrátí? Myslím, že to by ti uvěřil, pokud ví, že matka neumí vařit."
Oba se začali smát.
Eda stál tiše za dveřmi bytu, kde bydlel Andreas. Měl strach zaklepat. Chtěl se s ním také rozejít, ale bál se jak to Andreas ponese. Měl strach, aby si něco neudělal.
Krátce přerušovaně zazvonil.
Ticho, které panovalo v patře, přerušoval tlukot Edova srdce. Po chvíli se dveře otevřeli. Stála v nich usměvavá žena. "Ahoj Edo, Andy tě určitě rád uvidí. Pojď dál. Zrovna jsem udělala lívance a polévku s knedlíčky. Dáš si, že ano?!" řekla to spíš jako hotovou věc, než jako otázku.
"Jedl… sem doma." Zašeptal Eda, nerad lhal, ale nechtěl přiznat, že byl u Chrise přes noc.
"To nevadí, určitě ti po té cestě vyhládlo. Ohřeju ti nejprve polévku. Andy je u sebe." Usmála se mile a odběhla do kuchyně.
"Andy?" zaklepal Eda a opatrně nakoukl do pokoje.
"Ahoj," rozzářil se blonďák ležící na posteli s časopisem. "Sem rád, že si přišel. Jak si došel domů? Všechno v pohodě?"
"Ne," přiznal Eda a sklopil pohled. Styděl se.
"C… co se stalo?" zašeptal jeho přítel.
"Šel sem domů a zabloudil a byli tam kluci a chtěli mě znásilnit a Chris mi pomohl a… pak sem u něj přespal."
"Tys spal… u Chrise? Proč si nepřišel ke mně?" zamrkal prudce.
"Andy je mi to líto." Pípl chlapec.
"Je ti líto co?" Andreas netušil, jestli chce znát odpověď. V hlouby duše věděl, že měl pravdu, když je s Chrisem podezříval.
"Miluju tě, a je na čase, abych ti řekl celou pravdu." Eda se začal kousat do rtu. Přemýšlel, jak by měl začít, jak by měl svému příteli na vozíčku podat, že ho celou dobu podváděl.
V mysli se mu začaly zjevovat všemožné nápady, jak by mohl začít.
Nechtěl mu lhát, ale říct mu narovinu, že s ním začal chodit kvůli sexy černovlasému klukovi, bylo nepřijatelné.
"Andy, já nevím jak začít, nechci ti ublížit." Zakňoural smutně.
Blonďák se na něj bolestně zadíval. "Měl jsem pravdu, že? O Vánocích jak sem měl podezření. Nebylo normální, aby ti Chris koupil tak drahý šátek a… popravdě to on vybral to srdíčko, byl to jeho nápad. Já jen řekl, že by bylo divný, kdybys dostal srdíčko od něj, od někoho s kým nic nemáš. Mělo mi to dojít hned.
Nechápu, jak sem mohl být tak slepý."
"Andy," pohladil ho lehce Eda po vlasech "není to tvoje chyba, to já. Neměl sem nic takového dělat. A nejhorší je, že vás miluji oba."
"Edo, nemůžeš nás mít oba, to nejde."
"Já vím, a proto jsem tady. Rozhodl jsem se, že bude lepší se s vámi přestat vídat… s oběma." Eda hlasitě polkl. "Že bude lepší vás opustit.
Oběma bude líp beze mě. Ublížil jsem vám a nezasloužím si vaší lásku. Vše co se stalo od doby, kdy jsem se tu objevil. Andy všechno mě tak mrzí. Nejradši bych vás nikdy nepotkal. Vše by bylo v pořádku. Je to moje vina,"
"Edo, vše co se stalo, se stát mělo. Byl to nejspíš osud. Nechci o tebe přijít. Neměl by ses trestat, jsi dobrý člověk. Miluju tě a chci o tebe bojovat. Bude to těžší, ale chci to zkusit.
Vím, že pokud to dovolíš, bude to těžký boj. Nevím, jakých mohl konkurovat Chrisovi. On je vážně hezký, milý a hlavně zdravý. Ale udělám vše, co bude v mých silách." Blonďák na něj upíral odhodlaně oči.
"Tohle nejde, nechci, abyste se kvůli mně rozhádali a abyste nebyli přátelé." Zašeptal chlapec s vínovými vlasy. Sedl si na kraj postele.
"Bylo mi s tebou hezky. Miloval jsem tě, a proto tě musím nechat jít. Vás oba. Jak už sem řekl Chrisovi. Já za dva měsíce odjedu a je jen ve hvězdách, jestli se sem ještě někdy vrátím a vztah na dálku nikdy nevydrží,"
V pokoji nastalo hrobové ticho. Oba chlapci na sebe koukali. Andreas netušil, jak by reagoval na slova, která právě Eda řekl.
Nechtěl o něj přijít.
Najednou se ozval zvonek. Andreasova matka nechala jídlo a odběhla opět otevřít.
"Ahoj Chrisi, pojď dál. Andy je s Edou v pokoji." Usmála se mile a pustila chlapce dovnitř.

Carrousel 31. díl

15. května 2012 v 17:59 |  Carrousel
Autor: Kitty & Amy
PS: Chtěly bychom se vám omluvit za zanedbanou aktivitu. Již nějakou dobu píšu Carrousel sama, Kitty maturuje a na internetu se vůbec nevídáme, proto jsem zdrženlivější a píšu pomalu. Je to povídka nás obou a já nechci nějak příliš zasahovat do děje, aby jí kusy povídky utekly.
Příští středu má ústní zkoušky. Potom už tu bude a slibujeme, že díly budou přidávány pravidelně x))

31. díl



Tu noc už nikdo nepromluvil, trvalo ještě několik minut, než oba usnuli, avšak ani jeden nechtěli narušovat ticho, které panovalo pokojem.
Když se ráno Eda probral, Chris vedle něj neležel, zvědavě vstal a odcupital s úkolem najít černovlasého chlapce. Nejprve zamířil do koupelny, slyšel kašel a myslel, že najde svého kamaráda tam. Opatrně otevřel dveře. "Chrisi, jsi tu?" zašeptal.
"Zavři, zavři," začala křičet žena, která právě seděla na záchodě.
Eda bleskovitě zabouchl dveře, došlo mu, že nejspíš potkal Chrisovu matku. "Kruci," kníknul tiše, hlavou párkrát bouchl do zdi.
"Co děláš?" ozval se hlas za ním.
"Uh?" trhl sebou polekaně chlapec, podíval se směrem, odkud právě zaslechl otázku.
"Co děláš?" zopakoval Gabriel. Pak si Edu přeměřil pohledem. "A co děláš vlastně tady u nás?" pozdvihl nechápavě obočí.
"Je u mě," broukl Chris, který právě vyšel z kuchyně.
"U tebe? Myslel jsem, když jsme se včera rozloučili, šel k sobě," založil si Gabriel ruce na hrudi. Očima těkal po obou chlapcích, nezdálo se mu to.
"Jo šel jsem, ale…"
"Šel domů, ale zabloudil, musel sem ho jít hledat, jsi blbej? Proč si ho kurva nechal jít samotnýho, málem ho ti kluci znásilnili možná i zabili… Idiote." Skočil mu do řeči černovlásek.
"Co se tu děje?" šeptla žena, která právě opustila koupelnu.
"Chris si přivedl… kamaráda," zamručel Gabriel, "jdu ven," oznámil a odešel z bytu.
"Mami tohle je Eda," zadíval se na ženu její syn.
"Těší mě," potřásla si s ním rukou.
Eda se ještě cítil trapně z toho, jak vtrhl do koupelny.
"To nevadí, zapomeneme na to," šeptla mu žena, jakoby mu četla myšlenky.
"Dáte si něco ke snídani? Mohli bychom skočit do kavárny na nějaký zákusek a kávu," usmála se.
"Ne, nebudeme jíst, musíme si promluvit," rozhodl Chris a zašel do pokoje, jeho společník ho neochotně následoval. Věděl, že tomuto rozhovoru se nemohl vyhýbat věčně a když to včera nakousl, musí mu to dnes doříct.
Černovlasý chlapec se posadil na postel, poklepal vedle sebe.
"Postojím," vydechl Eda.
"Takže… povídej," vyzval ho Chris. Avšak žádné odpovědi se nedočkal. "Edo, nenuť mě to z tebe tahat. Ať už ses rozhodl jakkoliv, musíš mi to říct. Nehraj si semnou, není to příjemné."
"Já vím," zašeptal chlapec, opřel se o zeď. "Víš," začal. "Přemýšlel sem o tom dlouho. Představoval jsem si všechny možnosti, jaké mám. Všechno a tohle je jediné možné řešení." Vydechl.
"Nejsem dobrý člověk, možná vypadám nevině, ale kam přijdu, stane se něco špatného. Vzpomeň si na Sama. Kvůli mně musel odejít z party, choval se ke mně ošklivě, ale i tak to vůči němu nebylo fér. Byl s vaší partou tak dlouho a vy ho vyměníte za někoho, koho znáte chvíli. Pak Andy, to kvůli mně se mu stala ta nehoda. To já ho tam strčil. Můžu za jeho zranění a v neposlední řadě vaše přátelství. Vy dva jste byli nejlepší kamarádi, ale jakmile sem přišel já, už si nejste tak blízcí. Nechci znít nijak namyšleně, ale oba mě chcete a mám strach, že byste se mohli jeden proti druhému otočit zády a to není dobré.
Takže, moje odpověď zní, že si nevyberu ani jednoho, bude to lepší v zájmu vašeho přátelství. Nechci ublížit ani jednomu a hlavně, za dva měsíce odjedu, pokud zima neskončí dříve a přijedeme sem za rok, pouze na týden. Pochybuju, že by tu rodiče chtěli strávit další zimu. Chrisi vztah ani s jedním by nevydržel. Oba potřebujete někoho, koho celá vaše parta přijme, někoho kdo si nebude začínat s vámi oběma a hlavně někoho, kdo tu zůstane.
Miluju tě Chrisi a tak nějak sem se zamiloval i do Andyho. Ale odpuste mi to oba."
Eda sklopil oči, nedokázal se dívat do těch Chrisových, bylo mu to líto. Nechtěl se s ním rozcházet, cítil k němu velké city, ale věděl, že to tak bude nejlepší.
"Ale, říkal si, že sis vybral někoho. Nechápu to, když to není nikdo tak proč si řikal, že už víš koho sis vybral?" černovláskovo obočí bylo pozdvižené.
"Tiena," zašeptal.
"Cože? Edo, ty ses zbláznil? Nemůžeš chodit s Tienem, on…"
"Proč ne? Miluje mě, miloval mě vždycky a mohl by semnou být šťastný a budeme spolu celé roky jezdit s poutí, nebudeme mít vztah na dálku." Zamumlal, začal si nervózně pohrávat s prstýnkem.
"Sám dobře víš, že ty s nim šťastný nebudeš, nehodíte se k sobě," namítl. "Nemůžeš s nim být jen ze soucitu, protože ho chceš udělat šťastným," čertil se, chtěl Edu pro sebe, nechtěl se ho vzdát. "Pojedeme spolu pryč, utečeme, co ty na to? Edo, chci být s tebou, mám svý kámoše rád, ale ty si pro mě důležitější, neopouštěj mě," vstal a chytil chlapce za roztřesené ruce.
"Musím," zašeptal jeho společník, celý se třásl, z koutků očí mu vytryskly slzy. Nedokázal je zastavit a ani se o to nepokoušel.
"Edo, notak, miláčku, neplakej, můžeme být spolu, pokud to budeš chtít. Víš, jak jsme měli jet s Gabrielem do Ameriky, nakonec to padlo, ale ten jeho kamarád tam bydlí pořád, mohli bychom na čas bydlet u něj, bylo by to zadarmo, já bych si tam našel práci. Vše by bylo super. Jen ty a já."
"A ten kamarád," zamumlal Eda, "ale i tak, nejde to Chrisi, nejsem plnoletý, musím být s rodiči. A s Tienem, bude to tak lepší pro všechny."
"Těžko pro všechny, pro mě ne," zavrčel bubeník. Vyndal z kapsy telefon.
"C… co chceš dělat?" chlapcovou myslí začali probíhat strašlivé myšlenky, co by mohl Chris udělat, aby si ho u sebe udržel. Zavolat na policii, aby je zatkli a dali do jedné cely. Zavolat známému, aby přinesl řetězy, kterými by Edu uvázal u sebe v pokoji. Zavolat…
"Ahoj, kde teď si? Musíme udělat zkoušku s kapelou." Jeho myšlenky přerušil hlas černovláska, telefonoval.
"Fajn, sejdeme se za hodinu," vypnul telefon, odešel do koupelny a s hlasitým bouchnutím je zavřel.
Chlapec s vínovými vlasy těžce vydechl. Padl do postele, hlavu zabořil do polštáře, vdechoval vůni jeho milence. Miloval ho celým svým srdcem a věděl, že lepší bude mu dát volnost. Stejně jako Andymu.

"Edo?" ozvalo se za jeho zády, někdo mu lehce strkal do ramene.
"Huh?" zazíval, pomalu otevřel oči.
"Ahoj, já jen, že si asi zaspal a Chris na tebe zapomněl, odešel před půl hodinou, chtěla jsem převléknout postele, ale našla sem tu tebe," zašeptala něžně žena.
"Chris mě tu nechal?" Eda prudce vstal, rozhlédl se.
"Klid, nevadí to," žena se mile usmávala.
"Já… já už půjdu."

Jakmile opustil Chrisův byt, zlobil se nejen na něj, že ho nechal doma, ale i na sebe. Nechápal, jak mohl znovu usnout. Seběhl schody, zastavil se před domem. Jeho pohled padl na protější budovu, ve které bydlel Andreas. Došlo mu, že by se za ním měl stavit a rozejít se i s ním.

Kam dál